|
|
 Kdo
vystupuje s tváří anděla?
Na podzim roku 2007 se italská Perugia stala centrem
senzace: brutálně zavražděná britská studentka Meredith
Kercherová byla nalezena v pokojíku, který sdílela s další
zahraniční studentkou Amandou Knoxovou. Ta byla obviněna ze
zločinu, spekulovalo se o tom, že se tak stalo při
sexuálních orgiích.
Tato událost se stává hybatelem Winterbottova dramatu S
tváří anděla (2014), ačkoli jsou změněna jména aktérů i
místo. O případ samotný ostatně ani nejde, protože v popředí
se ocitá scenárista a režisér Thomas (Daniel Brühl), jenž je
pověřen napsáním scénáře „podle skutečných událostí“, aby
mohl být natočen výdělečný film.
Winterbottom se pak věnuje hlavně Thomasovým osudům,
zjišťování informací, rozmluvám s novináři i místními
obyvateli, ale především jeho bezradností, jak celý příběh
uchopit. Odmítá stvořit pouhou rekonstrukci, hledá podnět,
který by látku posunul k metaforické úrovni. Fascinuje jej
Dantova Božská komedie, rád by se jí nechal inspirovat. S
tváří anděla vlastně předkládá Thomasův sestup do pekel.
Winterbottom poznenáhlu líčí, jak Thomase spaluje tvůrčí
krize, ovlivněná i rozpadem rodinného zázemí, se svou
dcerkou rozmlouvá nanejvýš přes internet. Snímek se ovšem
nesoustředí jen na Thomase a jeho vnímání vizuálně
podmanivého starobylého města. Přibližuje svět tisku a
médií, připravených kdykoli podchytit něco senzačního.
Reportážní rovina, velice bezprostředně inscenovaná i
odvyprávěná, patří k největším přednostem filmu, který ovšem
zaujme i průběžným zhmotňováním Thomasova (málo úspěšného)
psaní, kdy jakoby ožívají stránky z jeho nedokončeného
scénáře. Snímek sugestivně zachycuje Thomasovo putování
zjitřenou krajinou vlastních pochyb i horečného zjišťování
či ověřování okolností vraždy, která ovšem postrádá
rozřešení i rozhřešení. Nejednoznačný je už sám název filmu
– tvář anděla měla údajná pachatelka, nebo oběť?
Jan Jaroš, filmový publicista |
