Číslo 22 / 2015.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s textařem.
Michalem Horáčkem.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Celý život se Arnošt Lustig bránil psát vzpomínky a celý život je psal…Nesmířit se s nespravedlností

„Vzpomínat se podobá pohledu na vítr, který rozhání dým z pohaslého ohně,“ tak popisuje Arnošt Lustig chvíle, kdy se mu opakovaně před očima a na papíře vracely jednou provždy stále živé i dávno zapomenuté vteřiny. „Celý život se bráním psát vzpomínky, a celý život je píšu…“  A protože válečné události v Evropě poznamenaly životy i literární tvorbu Arnošta Lustiga i Oty Pavla, zařadili jsme v rozhlasovém e-shopu Radiotéka.cz tenhle neokázalý Lustigův pomník vzájemného přátelství – pětidílnou četbu na pokračování pod názvem Okamžiky s Otou Pavlem – mezi vybrané tituly, kterými si připomínáme květnové výročí sedmdesáti let od konce druhé světové války. Ostatně není to jediný příspěvek z pera Arnošta Lustiga v májově historickém ohlédnutí Radiotéky. Nechybí zde například ani dramatizace Lustigovy povídky Člověk ve velikosti poštovní známky. Komorní příběh židovského vězně, který se sice těší prominentnímu postavení jako domácí učitel syna velitele koncentračního tábora, ale dobrovolně se vzdávajícího možnosti zachránit si život a doprovázejícího na tragické cestě své malé svěřence do transportu smrti, zaujal režiséra Jiřího Horčičku a přinesl výborné herecké příležitosti mimo jiné pro Josefa Patočku, Vítězslava Vejražku nebo Rudolfa Hrušínského. Znalci v oboru rozhlasové historie si všimnou, že zvukově-hudební koláž z Lustigovy a Horčičkovy miniatury uslyšíte i v pozdější dramatické realizaci, kterou lze najít v aktuálním přehledu novinek mluveného slova na www. Radioteka.cz. Původně rozhlasová předloha Jiřího Justa Klauni a vlastenci, „kabaretní seminář o podstatě humoru v Čechách“ (po roce 1990 byl natočen i jako televizní inscenace), je dodnes aktuální a působivou metaforou o vztahu totalitní moci a uměleckého světa. A to byl zjevně i důvod, proč Justův text nemohl mít premiéru v roce svého vzniku na začátku osmdesátých let, ale až po listopadu 1989.

Z oblíbeného vltavského cyklu Osudy jsme do Radiotéky s ohledem na letošní květnové výročí vybrali mimo jiné příběh nejmladší lidické ženy Jaroslavy Skleničkové. Věcné, a možná právě proto tak jímavé a citlivé vyprávění Jako chlapce by mě zastřelili pro rozhlas zaznamenal Tomáš Černý. Oceňovaný rozhlasový redaktor a dokumentarista je autorem i několika dalších pořadů, které si zdarma nebo skutečně jen za symbolickou cenu můžete v Radiotéce „stáhnout“ k poslechu. Vyniká mezi nimi zvukový portrét novináře, publicisty a rozhlasového reportéra dr. Franty Kocourka, který zemřel v Osvětimi 13. května 1942, Jen se nesmířit s ničím, co je nespravedlivé.

Závěrem stručného přehledu, kterým se rozhlasový e-shop znovu připomíná jako vítaný společník pro chvíle zábavy a odpočinku, ale také jako zdatný popularizátor přinejmenším jedné kapitoly naší moderní historie, ještě upozornění na internetovou podobu staršího (leč stále poptávaného) CD: Vítězné V s ukázkami rozhlasového vysílání Jiřího Voskovce a Jana Wericha z USA v letech 1941–1942. Společné dialogy komentující tehdejší události na válečné frontě zde doplňují také aktuální textové parafráze známých písniček Osvobozeného divadla. „U nás velká slova vždycky budila zdravou nedůvěru,“ přiznal po letech sebekriticky Jan Werich, „ale válka v sobě nese jinou akustiku a jiné ozvěny…“ A právě díky Radiotéce Českého rozhlasu máte i dnes, po více než sedmdesáti letech, šanci slyšet  nejen ty nejstarší, ale zároveň i nejnovější ozvěny a reflexe dění druhé světové války očima rozhlasových autorů, dokumentaristů a dramatiků. Stačí si vybrat z naší nabídky.

Robert Tamchyna, dramaturg mluveného slova Radioteka.cz



  Jak se hledá mrtvola...
  Dívejte se
 
  Nesmířit se s nespravedlností
  Pořiďte si
 
  Bandera – hrdina, nebo...?
  Téma