|
Bandera – hrdina, nebo zločinec?
Ruský car Petr Veliký, básník Taras Ševčenko, diktátor
Stalin i bojovník proti Rudé armádě Stepan Bandera se v roce
2010 dostali mezi desítku nejpopulárnějších osobností na
Ukrajině. Zvláštní společnost… Kdo opravdu byl Stepan
Bandera, kterému se blíže věnuje další vydání pořadu Českého
rozhlasu Plus Portréty (čtvrtek 28. května, 20.10)?
Stepan Andrijovyč Bandera se narodil 1. ledna 1909 ve
vesnici Staryj Uhryniv v dnešní západoukrajinské Lvovské
oblasti, tehdy v Rakousku-Uhersku. Coby dvacetiletý student
zemědělství se na Vysoké škole polytechnické ve Lvově
zapojil do činnosti Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN).
Bojovala za nezávislost Ukrajiny, jejíž západní část patřila
Polsku. V roce 1934 byl Bandera odsouzen k trestu smrti za
spoluúčast na vraždě polského ministra vnitra Bronisława
Pierackého, ale trest mu byl změněn na doživotí.
Za samostatnou Ukrajinu
Po vypuknutí druhé světové války se koncem roku 1939 dostal
z polského vězení. V té době se OUN rozdělila na dvě části –
na radikálnější banderovce vedené Banderou a na melnykovce
pod vedením Andrije Melnyka. Po přepadení Sovětského svazu
Německem v červnu 1941 vyhlásil Bandera samostatný
ukrajinský stát. Předpokládal, že spolupráce s Němci přinese
nezávislost Ukrajiny. Po dvou týdnech byl zatčen gestapem a
do roku 1944 vězněn v koncentračních táborech v Německu.
Jeho hnutí ale dál fungovalo a v roce 1943 se z banderovců
zformovala Ukrajinská povstalecká armáda (UPA), která na
některých místech spolupracovala s Němci, jinde s nimi
bojovala. Brutálně vyháněla Poláky z dnešní západní
Ukrajiny, přičemž jich přes sto tisíc povraždila (většinou
ženy a děti) a další půlmilion z Volyně uprchl. UPA měla na
svědomí také vyvražďování Židů, Rusů a volyňských Čechů,
kterých na Ukrajině zabila dohromady až padesát tisíc.
V roce 1943 dochází k obratu ve válce. Nacisté ustupují
rostoucímu sovětskému tlaku. Hlavním nepřítelem UPA se stává
Rudá armáda. Někdy v této době se Němci rozhodli využít
Banderu ke svým účelům a v září 1944 jej propustili. Za
přispění nacistů pak řídil z Berlína akce UPA, která
bojovala se sovětským režimem v některých oblastech až do
počátku padesátých let.
Vražda kyanidem
Část bojovníků UPA se po válce pokoušela probít přes Polsko
a tehdejší Československo na Západ. Sám Bandera do západního
sektoru Německa pronikl v roce 1946 a žil v Mnichově, kde ho
v říjnu 1959 zavraždil dávkou kyanidu agent KGB Bohdan
Stašynskyj – údajně na příkaz Nikity Chručšova. V roce 1961
Stašynskyj uprchl na Západ a západoněmecký nejvyšší soud ho
odsoudil pouze jako pomocníka s tím, že skutečnými pachateli
vraždy Bandery byli „vysoce postavení původci zločinu“ v
Moskvě. V téže době KGB likvidovala poslední osamělé
bojovníky UPA na ukrajinském venkově.
V roce 2010 dostal Bandera posmrtně od končícího
ukrajinského prezidenta Viktora Juščenka titul Hrdina
Ukrajiny, což vyvolalo vlnu odporu v Rusku, Polsku a
Izraeli. V lednu 2011 soud rozhodnutí zrušil a o postavě
Bandery se opět začalo diskutovat po vypuknutí krize na
Ukrajině, protože část ukrajinských nacionalistů se hlásí k
jeho odkazu.
Složitý životní příběh Stepana Bandery přiblíží historik Jan
Adamec v pořadu Portréty na Českém rozhlasu Plus.
David Hertl, redaktor ČRo Plus
Foto Ivo Dokoupil
Romantický terorista, který svět viděl černobíle
Postava Stepana Bandery budí emoce i po vypuknutí krize na
Ukrajině. Český historik a ukrajinista David Svoboda, který
se tématu intenzivně věnuje, má za to, že mýtus Bandera a
strach z banderovců je dílem ruské propagandy. V rozhovoru,
který před časem poskytl serveru Aktuálně, uvedl, že jde o
pouhou mutaci v jejím démonologickém slovníku. „Ruské – a já
bych řekl dokonce sovětské – zaujetí Stepanem Banderou a
banderovci se táhne už od druhé světové války. Před Banderou
totiž Rusové obdobně strašili mnohem umírněnějším kozáckým
atamanem Symonem Petljurou, který rovněž usiloval o
nezávislost Ukrajiny.“
V protiukrajinské propagandě Moskva podle českého historika
využívá celý řetězec různých osobností z historie. A Stepan
Bandera je podle nich jednoduše teroristou, antisemitou…
„Nálepku Bandery tak mají i zcela geograficky a sociálně
odlehlá hnutí. Za banderovce tedy Moskva považovala a
považuje třeba pobaltské partyzány. A dokonce i ty rumunské
v dnešní Moldávii, kteří stáli na zcela opačné straně než
ukrajinští nacionalisté. V ruském slovníku se zkrátka jméno
Bandera rovná banditovi.“
Jak tedy Banderu vidí mladý český historik? „Moderní
ukrajinští historikové jej označují jako ‚romantického
teroristu‘. Terorismus a romantismus se koneckonců často
doplňují. Bandera byl ale především romantikem. Což
vyplývalo z prostředí, v němž vyrůstal a dospíval. Šlo
nicméně o mladého Ukrajince velmi rozčileného z toho, že
jeho národ žije pod jařmem Polska, bolševického Ruska,
Rumunska i Československa. Bandera snil o tom, že jeho národ
heroicky povstane a setřese okovy. Tím měl být učiněn první
krok ke vzniku jednotné a nedělitelné Ukrajiny. K povstání
nespokojených mas měla přitom stačit maličkost – zažehnutí
jiskry. Násilí bylo přitom v boji za suverenitu země
preferováno. Byl maximalistou, jenž se na svět díval a
chápal ho černobíle,“ vysvětlil český historik, podle
kterého je velkou chybou, že dodnes se i v Česku ztotožňuje
ukrajinské hnutí odporu s libozvučnou nálepkou banderovci.
(reé) |
|