Číslo 24 / 2015.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s hudebním dramaturgem.
Jelle Dierickxem.


 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Událost jménem Mirvald

Retrospektiva Vladislava Mirvalda (1921–2003), která běží v pražském Museu Kampa do 6. července, zabírá tři patra. Čím výš návštěvník stoupá, tím víc roste jeho úžas. Tak jedinečný, vtahující a překvapující rukopis má mezi reprezentanty české výtvarné scény, která zrála v šedesátých letech a sklízela úspěchy po roce 1989, málokdo. A to včetně vrcholů, jakým byl třeba Mirvaldův generační kolega z rodných Loun Zdeněk Sýkora.

Vladislav Mirvald: Bez názvu (1968–1969), olej na plátně, 100x80 cm, soukromá sbírkaVýstava nazvaná Konstruktivní variace zahrnuje práce od poloviny čtyřicátých let po kraj nového milénia. Mirvald začínal, jak bylo v té době v Čechách zvykem, pod vlivem francouzského postimpresionismu a avantgardy, zejména Paula Cézanna a kubismu. V padesátých letech se věnoval krajině, ale to podstatné přišlo až s další dekádou.

Jmenovatel a čitatel

Tehdy se autor začal rychle stahovat z reality do světa základních, obecných tvarů a zabydlel se pod střechou takzvaného experimentu, kde se mísily postupy a metody abstrakce, lettrismu, surrealismu, kde se stýkaly slovo s obrazem – a především kde se nové české umění mohlo konečně seznámit s aktuálními tendencemi na Západě.
Práce z té výbušné éry mají svá plus i minus. Kladem je jejich evidentní vnitřní síla a naléhavost, mix radostného dobývání nových výrazových možností a temného, spodního proudu, v němž se rýsují obavy ze střetu člověka se strojem, z jeho zmechanizování, odlidštění. Záporem pak je jejich snadná zaměnitelnost; autorské rukopisy měly tehdy někdy společný nejen jmenovatel, ale i čitatel.

Zvnějšku i v průřezu

Mirvald byl ovšem z rozmachu techniky, z prvních výbojů počítačové kultury, a vůbec z vědy, zejména z fyziky, biologie a astronomie, evidentně nadšený. Své práce vyprofiloval na přelomu šedesátých a sedmdesátých let naprosto unikátním způsobem. A ten mu vydržel do konce života. Základnou jeho díla zůstala geometrická abstrakce. Na ni autor narouboval myšlenku op-artu, který ve světě proslavili třeba Victor Vasarely nebo M. C. Escher. „Optické umění“ navozuje rychle pocit, že věci, které na plátně vidíme, jsou nějak posunuté, fungují proti směru logiky, prostě diváka klamou. Jedna z iluzí, které Mirvald s chutí takto vyvolával, byla trojrozměrnost. Jako by se tím navracel ke svým kubistickým východiskům, v ploše modeloval prostor.
V konkrétní rovině už ale maloval úplně jinak. Vytvářel fantastické kreace z jakýchsi trubicových tvarů, které se na plátně proplétaly a nastavovaly divákovi tvář buď podle přísného řádu, anebo náhodně. Zvnějšku i v průřezu. Někdy připomínají červa, někdy žížalu nebo hada; ideálně se v nich spojuje živé s neživým, počítačové s biologickým, matematika s básní.

Poezie, člověk, život

Výsledek je monumentální. Divák se na výstavě rychle propadne do zcela svébytného univerza, z kterého přechází zrak, které klame tělem. Mirvaldovo umění totiž navozuje dojem, že je neustále v pohybu. Že se vlní, přelévá, roste, zmenšuje se. Jako život ve vnitřních orgánech člověka, zejména v jeho střevech, která jsou ostatně těm biomorfním trubicovitým tvarům vizuálně blízká. Autor měl fenomenální prostorovou představivost, kterou jistě posílila i jeho vysokoškolská studia deskriptivní geometrie a modelování. Ostatně vizme některé názvy jeho prací jako Dvoucicerové oblouky, Negativ dvou undulačních válců, Proniky válcových ploch, Perspektiva válců.
Pokud by měl Vladislav Mirvald ilustrovat něčí literární dílo, pak básně Jaroslava Chobota, který veršuje na podobné lidsko-strojové bázi, jak ukazují obraty typu „pojmenovaný sklopník“, „mohutní kaolinoví hadi“, „sinantropizující stoupadlo“ nebo „neutronová mláďata“. Podobné, respektive společné ale mají ještě něco. Ani jednomu nezmizelo z jejich originálního díla nikdy to podstatné – poezie, člověk, život.

Radim Kopáč, výtvarný a literární kritik

Foto Oto Palán



  Kdo je na světě
 
  nejchytřejší?

  Jak to slyší...
 
  Minulost i přítomnost
   
věčného města

  Dívejte se
 
  Hotel nad Zarathustrovým
   
kamenem
  Nalaďte si