|
Milan
Slezák, komentátor ČRo
Sedmička, která měnila svět
Železo a uhlík, zlato a stříbro, uran, titan a křemík. Zdá
se vám to jako nesourodá směsice? John Browne, fyzik, bývalý
generální ředitel ropného koncernu BP, člen Královské
společnosti a Královské inženýrské společnosti, jakož i člen
britské Sněmovny lordů, byl jiného názoru. A sepsal knížku
Sedm prvků, které změnily svět. V hlavní roli v ní vystupují
právě železo, uhlík a spol. Výjimečná kniha od výjimečného
člověka, poznamenal k dílku, které česky vydalo
nakladatelství David Laňka – No Limits, britský expremiér
Tony Blair. Další recenzent se domnívá, že „i vystudovaní
vědci ocení osobitou kombinaci znalostí historie,
technických dovedností a schopnosti podat komplikované věci
srozumitelným způsobem“. Způsob, jakým je látka podána, si
chválu opravdu zaslouží: dokonce i mně se při četbě chvilku
zdálo, že konečně chápu, na jakém principu pracuje
integrovaný obvod. Ale proč si Browne vybral sedm prvků, a
ne šest anebo devět? Na to autor odpovídá hned v úvodu.
Sedmička odjakživa hrála klíčovou roli v mytologii, hudbě a
literatuře, říká. Odvolává se na Shakespeara, který
rozlišuje sedm etap lidského života, a na sedmidenní
stvoření světa. Když Browne získal jasnou osnovu, zkoumá,
čím ji vyplnit. Jak název knihy napovídá, hledá chemické
prvky, které změnily svět.
Řekl bych, že našel ty správné. Ani já si nedovedu
představit, jak bych bez nich existoval. Co uvidím po
probuzení? Spoustu knih a dřevěné police (uhlík) na
železných nosnících. Budím se na dřevěné posteli nedaleko
dřevěných dveří se železnou zárubní. Stůl, na kterém tento
text vznikl, je z laminované dřevotřísky, klávesnice, na níž
datluji, je z ropy. V počítači je křemík a zlato. To je i v
sim kartě dalšího nepostradatelného pomocníka, mobilu. Zimu
mi pomáhá přežít dvojité okenní sklo (křemík) a litinový
radiátor, do něhož proudí teplo vyráběné buď z uhlí, nebo ze
zemního plynu. O světlo se v pokoji alespoň někdy stará
Temelín (uran). Kdybych konečně vymaloval a opět se rozhodl
pro bílou, nanesu pravděpodobně na stěnu i mikroskopické
částečky titanu (který se do bílých věcí přidává, aby, jak
praví jedna reklama, byla bílá bělejší). Zastoupeno je tu
kupodivu i stříbro, v podobě iontů v antiperspirantu.
Browne v knize začíná železem, potažmo ocelí, u nichž
rozebírá jejich mírové i válečné použití. Líčí, jaké výhody
přinesl Bessemerův postup při výrobě oceli (levnější provoz,
vyšší tvrdost). Popisuje vzestup a nelítostné praktiky
ocelářského magnáta Andrewa Carnegieho, ale také jeho
filantropii. Jen díky ocelovým nosníkům se mohl New York
změnit v město padesátipodlažních mrakodrapů. U jednoho z
nich, veterána z roku 1902 přezdívaného Flatiron (Žehlička),
jsem před devatenácti lety dlouho postával a zálibně po
stavbě pokukoval. Ale netušil jsem, jaké zábavné scény se
tam odehrávaly na počátku 20. století. Tehdy nadzvedával
dole u budovy vítr dámám sukně a pánové tu vytrvale
korzovali v naději, že zahlédnou odhalený ženský kotníček.
Což v té době, jak pobaveně podotýká baron Browne of
Madingley, byla vzácnost. Policisté, kteří věděli, oč jde,
neměli pochopení a korzující pány z místa odháněli.
Není tu bohužel místo na nic jiného než na tuhle střídmou
ochutnávku knihy. Nedostaneme se ke špionážním letounům, k
čipům, k sestrojení atomové bomby či ke zlaté horečce v
Kalifornii. (Mimochodem: věděli jste, že muž, který ji
rozpoutal, zemřel v bídě jako těžký alkoholik?) Přečtěte si
o tom sami. Zbývá pochválit překladatelku, která si musela
poradit s textem sice čtivým, ale místy vysoce odborným.
Nicméně kdybyste ji potkali, řekněte jí prosím, že onen
britský rádža, na něhož se sočí na straně 42 a 43
(kupříkladu: „Za vlády britského rádži stagnovalo i
hospodářství v Indii.“), nikdy neexistoval. Britský rádž
znamená britskou vládu nad Indií; je to označení pro
Britskou Indii. |