|
|
Zažila jsem zemětřesení v
Nepálu
Letošního 25. dubna zasáhlo
Nepál ničivé zemětřesení a zemi na několik dnů paralyzovala
panika. Počet obětí se nakonec vyšplhal podle OSN na 8898,
téměř devět set tisíc domů se stalo neobyvatelnými. Na
následné otřesy si místní lidé i humanitární pracovníci z
celého světa zvykali jen těžko, přesto všichni věřili, že
brzy bude možné zapomenout. Že nejhorší má tahle
nejhornatější země světa za sebou. Jenže 12. května se země
začala třást znovu. Další zničené domy, další mrtví, další
dávka strachu a nejistoty.
Tehdy jsem stála ve vesničce
Hagam někde uprostřed hor v nepálském distriktu Sinpalčuk.
Až později jsem se dozvěděla, že to bylo téměř v epicentru.
S kolegy ze společnosti Člověk v tísni jsme přijeli lidem
rozdat tuhé plachty na stavbu dočasných obydlí. Vesnice
připomínala hromadu sutin. Z domů zbyla jen kupa kamení a
dřevěných trámů, stálo jen pár obvodových zdí. Lidé se
snažili vytahat všechno, co se ještě dalo použít – třeba i
deky a matrace. A v tom se „to“ stalo. Země se začala znovu
třást. Nejprve jen trochu. To je jeden z následných otřesů,
říkala jsem si. Živel ale sílil. Za chvilku jsem se jen
těžko držela na nohách, jeden z místních mužů mě podepřel.
Zemětřesení trvalo asi půl minuty. Znělo jako bouřka pod
zemí. Nad vesnicí se vznášela mračna prachu, na protějších
svazích jsem s hrůzou pozorovala sesuvy půdy.
Byla jsem u toho, když lidé
z vesnice vytahovali ze sutin těžce zraněné. Byla jsem u
toho, když se ukládali k neklidnému spánku. Ani my jsme
totiž nemohli vesnici opustit, bylo to příliš riskantní.
Místo pod plachtou nám nabídla mladá britská lékařka Elena a
její kamarádka, pětatřicetiletá Ashmita Tamang. Tehdy žila
se dvěma dětmi a manželem už dva týdny pod plachtou. Ani ona
nebyla na na další zemětřesení o síle 7,3 stupně připravená.
Zrovna byla v lese sbírat dřevo na otop, aby mohla připravit
oběd. „Při prvním zemětřesení jsem viděla umírat lidi,
pohřbívali je rovnou na místě. A padat domy. Bylo to
strašné. Doufala jsem, že už nic takového nezažiji,“ říkala
a stlala dvě přikrývky z jačí kůže, pod nimiž spala celá
rodina.
Sinpalčuk byl nejvíc
postiženým distriktem. Po květnovém otřesu se do smutné
statistiky zapsalo dalších asi sto mrtvých. Na to jsme ale
po setmění nemysleli. Poslouchali jsme cvrkot cikád a
počítali hvězdy nad zasněženými vrchnolky velehor. Ráno bylo
příliš daleko…
Více se dozvíte v dokumentu
z cyklu Dobrá vůle s názvem Zažila jsem zemětřesení v
Nepálu. Premiéru má na Dvojce v sobotu 5. září v 18.30, o
týden, 12. září ve 20.10, později následuje repríza
doprovázená diskusí ve studiu na vlnách ČRo Plus.
Tereza Hronová,
autorka pořadu
Foto Tereza Hronová
|
