|
|
Mallory má šanci na dohled
Dokument Mallory znovu
akcentuje dvě dominanty tvorby Heleny Třeštíkové: zájem o
společenské outsidery a časosběrnou metodu. Podmínkou
úspěchu jejích dokumentů nebývají pouze dramatické zvraty v
osudu protagonistů, ale i ochota a schopnost spolupráce z
jejich strany a důvěra v autorku. U Mallory (hrdinčina
přezdívka z mládí) se to podařilo.
Hrdinka má ke „spořádanosti“
daleko. Autorka, která ji sledovala s přestávkami třináct
let, se s ní vydává do životního neznáma. Neví, jak příběh
bývalé feťačky dopadne, jakých zvratů je schopna ona, její
okolí i neúprosný (nebo milosrdný) osud. Třeštíkové nahrály
i další příznivé okolnosti: fakt, že Mallory je narkomankou
bývalou, je dost silná, aby aspoň některá svá předsevzetí
dodržela. Je inteligentní i komunikativní, schopná
sebehodnocení a přesných formulací o stavu mysli i o
životní situaci. Má tedy šanci – čímž se snímek liší od
předchozích dokumentů Třeštíkové.
Zajímavý je moment, který
podle Mallory určil její další život: jako těhotná žebrající
feťačka potkala na Karlově mostě Jiřího Bartošku, který jí
dal značný obnos a promluvil do duše. Mallory se rozhodla,
že už kvůli dítěti, které čekala, přestane s drogami. Herec
jí pozitivně zasáhl do života i později, i když to hlavní
musela vykonat sama.
A o tom dokument je: o ženě,
která se snaží, pracuje, má odpovědnost za dítě. Nemá však
peníze na bydlení, marně žádá úřady o pomoc. Ve chvíli, kdy
hrozí, že příběh poplyne trochu jednotvárně, zrychlí
obrátky. Mallory získá byt, rozhodne se studovat, vezme k
sobě syna. Síla dokumentu je však nejen v naznačené možnosti
happy endu (i když pořád není nic jisté!), ale i v některých
pasážích plných trpkých zklamání i nejistoty, která trvá.
Neboť i takový je život.
Agáta Pilátová,
filmová publicistka
Foto Tomáš Třeštík |
