Číslo 36 / 2015.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s hercem a muzikantem.
Ondřejem Brouskem.

Adam Javůrek, editor Centra zpravodajství ČRo

Přání za všechny peníze

Hodně štěééstííí zdrááávííí, hodně štěééstí zdrááávííí… Asi se mezi ctěnými čtenáři nenajde nikdo, kdo by neznal klasický popěvek pro oslavence. Ostatně podle Guinnessovy encyklopedie je to nejznámější anglicky zpívaná píseň. Jenže pokud si natočíte pěvecký výkon svých gratulantů na video a dáte jej na internet, teoreticky můžete dostat vedle blahopřání i účet za porušení autorských práv.

Je to k nevíře, ale skladba má totiž stále platný copyright. Nebo si to alespoň myslí firma Warner Music, která na ní vydělává dva miliony dolarů ročně.

Brzy se to ale může změnit: s Warner Music se soudí dokumentaristka Jennifer Nelson, která o písni natáčí dokument. Kvůli jejímu použití ve filmu musela zaplatit 1500 dolarů, ale nyní chce peníze zpět. Tvrdí totiž, že autorská práva už dávno vypršela. Pokud soud vyhraje, „Warneři“ by měli vrátit peníze nejen jí, ale všem, kdo jim za posledních šest let zaplatil. Vydavatelský gigant to samozřejmě vidí jinak a trvá na tom, že autorská práva v Americe vyprší až za třicet milionů dolarů. Pardon, za patnáct let.

Jak k celému zmatku došlo? V rychlém převyprávění kauzy se asi dopustíme pár zjednodušení, ale když chtěl přesný popis historie skladby a jejího copyrightu popsat profesor Robert Brauneis, potřeboval na to 68 stran…

Melodie má původ v popěvku sester Mildred a Patty Hillových. Ty jej složily už v roce 1893 pro mateřskou školku, kde Patty učila. Tehdy text ještě zněl Good Morning to All a jednoduchou melodii si děti rychle oblíbily. Zároveň to byla doba, kdy se šířil obyčej pořádat narozeninové oslavy, a vznikla tak potřeba mít jednoduchý oslavný popěvek. Píseň tedy časem zmutovala do verze Happy Birthday to You, která se tiskem prvně objevila v roce 1911.

Warner Music tvrdí, že v roce 1935 přešel původní copyright na firmu Summy Company. Její následnickou firmu pak Warneři v roce 1988 koupili za 25 milionů dolarů. V rámci dokazování pak udělali jednu možná osudovou chybu. Na poslední chvíli zveřejnili spoustu dokumentů, které mají dokazovat, že práva samozřejmě vlastní oni. Mezi materiály se ovšem objevil i notový záznam z roku 1927, který je solidně čitelný – až na jednu drobnost. Pod jménem skladby, tam, kde bývá většinou uveden copyright, je jakási věta, ale ta je jako na potvoru rozmazaná. Náhodička.

Dokumentaristka a její tým zavětřili. Rychle začali pátrat po originálu a nakonec se dopátrali. Na rozmazané větě nebylo zajímavé to, co tam je, ale to, co tam není. Chybí tam informace o copyrightu. Tehdejší autorský zákon fungoval jinak, a pokud dílo nemělo přímo uvedený copyright, pak se jednalo o volné dílo a člověk za jeho použití nemusí nikdy nikomu nic platit. Papír dodaný Warner Music tak může být paradoxně důkazem, že skladbu si můžete zpívat o sto šest.

Mezitím ale zůstává popěvek dojnou krávou. Majitel práv kasíruje za každé komerční použití tisícové i desetitisícové částky. Řada tvůrců se tak snaží melodii vyhnout. Filmová studia raději používají píseň For He's a Jolly Good Fellow, která je již bez autorských práv. Mimochodem tahle skladba je v žebříčku nejslavnějších anglicky zpívaných písní na druhém místě. V jiných filmech zas autoři úmyslně mění text a melodii, aby se z povinnosti platit vylhali. Údajně si majitel práv řekl o svůj příjem i v situaci, kdy americký Kongres zpíval k narozeninám prezidentu Reaganovi. Také se kdysi řešil spor, zda nemají děti platit poplatky za „produkci“ písně u táborového ohně. Tehdy ovšem iniciátor sporu, americká obdoba našeho Ochranného svazu autorského, po silné kritice od nápadu upustila. A velmi ceněný americký dokumentární seriál Eyes on the Prize o občanských právech v USA byl nějakou dobu nedostupný, protože obsahuje záběry, kdy lidé zpívají Happy Birthday Martinu Lutheru Kingovi…