Číslo 38 / 2015.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s pěvkyní.
Soňou Červenou.

Schmitke hledá parťáka

Rozkročena mezi hororem, thrillerem a „obyčejným příběhem“ o lidské osamělosti i kuriozitách česko-německého soužití v krušnohorském příhraničí funguje režijní prvotina Štěpána Altrichtera Schmitke i jako zvláštní druh absurdní komedie. A funguje překvapivě dobře. Mísení žánrů působí věrohodně, ač, popravdě řečeno, reality se pouze dotýká, spíš se nad ní lehce vznáší. Žánrová směs totiž nepůsobí jako autorská bezradnost, ať je to jakkoliv neuvěřitelné.

Schmitke je stárnoucí německý inženýr, samotář; těžko říct, zda si osamění vybral, protože jeho introvertní povaze vyhovuje, či mu bylo souzeno. Smyslem jeho života je práce v závodě na výrobu větrných elektráren, kde je však po letech, zdá se, trochu přebytečný. Pošlou ho tedy do Česka na služební cestu, zkontrolovat, jak funguje zařízení, které kdysi do nedaleké obce za německými hranicemi firma dodala. K ruce má mladého parťáka Thomase, který se k Schmitkemu nemůže hodit méně: veselý, vitální, společenský. Cestou přes hranice ztratí orientaci, les se zdá nekonečný, větrná elektrárna zjevně nemá v místě dobrou pověst – jak se ukáže, právem –, dorozumění s místními taky nic moc. A pak se Thomas ztratí. Následuje hledání a bloudění.

Vlastně není ani důležité, jak to pátrání dopadne. Významnější je Schmitkeho cesta, přesněji hrdina sám. Jeho bezradné putování temnými lesy, potýkání se s domorodci včetně jazykové bariéry, reakce na chátrající zařízení, které přijel kontrolovat. Je to zvláštní figura, výtečně ztvárněná Peterem Kurthem. Pronásledují ji noční můry, navenek je netečná ke světu i k lidem, teprve po ztrátě parťáka cítí zoufalství. Možná Schmitkeho ta podivná cesta přece jen promění.

Vedle výrazného protagonisty má film pár dalších komponentů, jež spoluvytvářejí lehce nadreálnou atmosféru a dodávají hrdinovi i snímku zvláštní kouzlo: Nevtíravý humor. Panoramatické záběry krušnohorských lesů. Citlivě prokomponované zvuky. A je tu i ta půvabná nejistota příběhu, vzpírajícího se jednoznačnému výkladu.

Agáta Pilátová, filmová publicistka