|
|
S
komiksem na legendu
Ivan Martin Jirous, řečený
Magor (1944–2011), byl za svého života ledasčím: básníkem a
esejistou, před rokem 1989 organizátorem zdejší podzemní
kultury i mnohaletým vězněm, po roce 1989 pak obdivovaným a
oficiálně ceněným Mistrem. Prostě legendou. Ovšem značně
rozporuplnou. Na jedné straně opileckým hulvátem a rváčem,
na druhé křehkým lyrikem s hlubokým vztahem k bohu, člověku,
přírodě. Vlastně romantik z Máchova rodu. A právě na
základech téhle rozporuplné legendárnosti vyrostl nedávno
komiks. Nemohl se jmenovat jinak než Legendy o Magorovi
(vydala Pulchra). Nakreslil ho Marian Cingroš na základě
historek, které mu vyprávěl František Stárek řečený Čuňas,
jeden z Jirousových nejbližších přátel.
 Komiks
má tři kapitoly. V té první Jirous někdy zkraje sedmdesátých
let stopuje neúspěšně do Humpolce, v té druhé letí pár
měsíců po listopadové revoluci do New Yorku na konferenci
věnovanou české literatuře, v té třetí je mu pak soudně
přiznáno odškodnění za příkoří, kterých se na jeho osobě
dopustil minulý režim v souvislosti s vydáváním časopisu
Vokno. Díky přátelství scenáristy s hlavní postavou je to
důvěrná zpráva, bohatá v detailu i plasticky modelující
Jirousovu nesnadnou osobnost. Byl nonkonformní, svůj za
každou cenu; jednou zábavně, s ostrým vtipem, který pěstoval
v rámci Křižovnické školy čistého humoru bez vtipu, jindy
příliš silově, bezohledně, křečovitě.
Na stopu zazpívá maďarské
rodince, která ho po skoro celodenním čekání konečně sveze,
píseň v maďarštině – bohužel sprostou. Po cestě do Spojených
států a pak i na místě vyvádí jednu lotrovinu za druhou;
místo účasti na konferenci dá přednost bandě pouličních
grázlů. Soudní proces prožije na hranici deliria. Všechno se
to skvěle čte. Bohužel hůř se na to kouká. Cingroš je
výtvarný diletant. Zoufale nezvládá figuru, Jirousova tvář
má v jeho podání sto plus jednu podobu. Jeho naivní vidění
ale začne po čase fungovat. Podobně jako třeba styl Romana
Bureše v jeho „naturkomiksu“ Mraky. Možná i proto je dobře,
že Legendy o Magorovi budou mít brzy druhý díl.
Radim Kopáč, výtvarný
a literární kritik |
