Číslo 41 / 2015.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s hercem.
Janem Přeučilem.

Nuda jako inspirace

Nikdy jsem se nedokázal nudit při čtení Moraviova románu Nuda ani při filmech Wernera Fassbindera, natožpak při písničkách brněnského analyzátora těchto pocitů, fyzického básníka Petra Váši. Pravda je, že Moraviův hrdina se pronudil až k totálnímu vyčerpání na hranici sebedestrukce a Fassbinderovy postavy z nudy terorizují i vraždí, zatímco představitelé Vášova cyklu písní o nudě, uvedeného v polovině osmdesátých let na různých méně hlídaných scénách se skupinou Z kopce, tak akční nejsou. Pouze znuděně konstatují: „Jde to všechno nějak z kopce. Hrůza z nudy se zapíjí horkou kávou, ledovým pivem a slabý dech se koření silnými tabáky. Je tisíc způsobů, jak na podzim brzo odpoledne pomalu utloukat čas.“ Poslechněte si to, není to, jak se ukazuje po letech, nuda pouze totalitní – je to nuda věčná, jako nějaké slepé rameno řeky našeho života... A především se vsadím, že ani u těch písniček se nedokážete nudit.

První píseň o nudě, která mě bavila, jsem slyšel v šedesátých letech minulého století v rozhlase. Byla to Zlá neděle Suchého a Šlitra v podání Hany Hegerové, dokonalý popis maloměšťácké apatie, kdy „všední dny, tak jak jdou za sebou po řadě, pusté a prázdné jsou v nejlepším případě...“ Ten popis nudy byl natolik provokativní, že ho textař musel umístit co nejdál od našeho maloměsta – až do Francie...

Listuji dál pamětí a nacházím další písničky, v nichž se hrdinové či hrdinky nudí, dobře se u toho bavím a k té náladě se přidává i zvláštní překvapení, že zatímco ženy umějí o nudě výborně zpívat, příliš o ní samy nepíšou. Pražské punkerky ze skupiny Zuby nehty a skladatelka Kateřina Jirčíková si dokonce, i když by to dokázaly napsat určitě dobře samy, vybraly k zhudebnění báseň Husička satirika Václava Laciny, který je o několik generací starší. Dívenka sedí ve svém domečku a zpívá husám, které letí kolem: „Hned bych také s vámi letěla, kdybych strýčka neměla, který dnes večer přijde k nám a přinese mi salám...“

Od devadesátých let se počet nudících se spoluobčanů na jedné straně snížil, neboť se objevily nové možnosti seberealizace, ale na druhé straně vznikala podhoubí, z nichž mohla nuda snadno bujně vyrašit. A tak Olga Königová zpívá podivně schizofrenní hit: „Jsem holka, co žije ve tvý skříni, a celý noci tam umírám nudou. A přes den si zkouším její věci, i když dobře vím, že mi budou...“ Ani tento text, odkazující na nudící se „zelené vdovy“, si nenapsala zpěvačka sama, ač je jinak zdatnou textařkou. Autorem je Jakub König, který vystupuje pod uměleckou přezdívkou Kittchen. Muži zkrátka někdy dokážou vystihnout ženskou duši dokonale – a ženy se navíc nejspíš v životě tolik nenudí a na rozdíl od nás na psaní o nudě asi nemají čas...