|
|
 Vladimír
Karfík,
publicista
Nad věcí a ve věci
Hodinka Nad věcí vysílaná každý všední den před půlnocí
zůstala i po změnách na Radiožurnálu zachována, pravda
s úrovní nestejnou, ale po pravdě – který dlouhodobý cyklus si
dokáže udržet stejnou úroveň všech dílů. Poslouchával jsem ten
pořad občas a přiznávám, že zvláště rád, když v něm zajímavým
lidem kladla zvědavé otázky Pavlína Wolfová. (Mám rád i její
originální a půvabné setkávání s dětmi v pořadu téže stanice
Děti vám to řeknou.) Náhodou, není to dlouho, naladil jsem si
pořad znovu a poslouchal velmi napjatě. To proto, že Jana
Klusáková si té noci pozvala k mikrofonu Kateřinu Bečkovou,
předsedkyni Klubu za starou Prahu.
Černá hodinka tedy získala výhodu, že nebyla jenom „nad věcí“,
ale zásluhou hosta nadmíru kvalifikovaného především „ve
věci“. Druhou výhodou bylo radničně aktualizované téma:
problematika Prahy, poutavá sama o sobě, a dnes navíc i
výbušný politický námět. Ne že by v posledních desetiletích
nebyl důvod strachovat se o rozvoj města, příležitostí bylo
dost. Jenomže veřejnost by se mohla postavit na hlavu –
pražským radním konvenční architektura konzumních megastaveb
v centru města (od proluky Myslbek k nákupnímu centru
Palladium) či staveb kancelářských (skleněná krabice bez ducha
na Karlově náměstí) patrně nikdy nevadila. Zato jim vždy vadí
snad cokoli, co by kulturním, nadčasovým významem mohlo
přesahovat jejich konzumní obzor, pokud za tím není něco ještě
horšího.
Stačí vzpomenout na primátora Milana Kondra, který už začátkem
devadesátých let odmítnul nabídku japonské firmy, že v Praze
postaví moderní koncertní síň s moderními nahrávacími studii.
Skoro nic by ho to nestálo, hudbymilovným Japoncům stačil
náhradou jenom pozemek, na němž by postavili a provozovali
hotel. Mezitím cizích hotelů jak naseto, ale moderní koncertní
síň nikde.
Totéž nás patrně čeká, navzdory velkému rámusu, s Kaplického
Národní knihovnou. Nač knihovnu, navíc od emigranta, kterému
se uznání dostalo v cizině? Vždyť my radní knihovnu přece
nepostrádáme, proč ji tedy stavět? Když už něco stavět, pak by
na tom místě patrně mnohem raději viděli nějaký megahotel a
hlavně: o kousek dál velký fotbalový stadion, aby fotbalové
mlátičky měly pro svá demoliční a krvavá představení víc
prostoru. Chleba máme dost, tak už jenom ty lidové hry do
krve! Zdá se, že Kondrů je pořád radnice plná, jak od nich
tedy čekat pro město nějakou vizi.
Ale paní Kateřina Bečková je kultivovaná dáma, na podobné
otázky, které jí leží na srdci jistě mnohem víc než mně,
odpovídala klidně, s nevídanou noblesou. Zaujetí předsedkyně
Klubu za starou Prahu ostře kontrastovalo s neslýchaným
jazykem, jakého se začalo užívat ve sporu o jednu možnou
moderní pražskou dominantu, cudně téměř skrytou za letenskou
zelení. Nehovořil zde neústupný staromilec, za jaké mnozí
považujeme ochránce ze společenství za starou Prahu, ale
slyšeli jsme jemnou odbornici s citem pro architekturu, starou
i novou, a především o živé město.
P.S.: Vrtá mi hlavou, proč zrovna do tohoto pořadu nezavolal
žádný posluchač. Že by odněkud čirou náhodou přerušili
spojení? |
