|
|
 Rozhlasová
hra jako vokální symfonie
Hry francouzského básníka a dramatika Jeana Tardieua se u nás
hrávají pouze sporadicky. Snad to bude i tím, že Tardieua,
který byl celý život solitérem, předběhla u nás sláva jeho
divadelních souputníků, například Ionesca. Doménou Tardieua
byla zejména kouzla s jazykem, takže i ve Francii byl často
neprávem vnímán jako autor nezávazných hříček. Přitom v jeho
hrách, kde se často s jazykem a hlasy pokoušel nakládat jako
s hudbou, se v groteskní nadsázce odhaluje skutečnost: lidská
společnost jako svět frází a svět jako nehostinné, ale zároveň
velmi poetické místo.
 Už
rodinné prostředí směrovalo Jeana Tardieua k umělecké dráze.
Narodil se v roce 1903 v umělecké rodině. Jean byl záhy
okouzlen literaturou i divadlem, první báseň uveřejnil
v časopise prestižního lycea Concordet. Na literární scénu
však vstoupil až v roce 1933 sbírkou básní. Za války pracoval
jako redaktor v nakladatelství a spolupracoval s odbojem. Po
osvobození působil rozhlase, nejprve jako vedoucí dramatické
redakce a posléze jako ředitel okruhu France-Musique. Vedle
esejistické tvorby pro rozhlas se začal věnovat i divadlu.
Jeho krátké hry, v jejichž bláznivém ději vystupují postavy
mluvící jakoby pomateným jazykem, se přirozeně připojily k
tehdy velmi populárnímu aburdnímu divadlu, a přitom si
zachovaly velikou originalitu. Vedle těchto groteskních her
napsal Tardieu, který byl od mládí uhranut hudbou, i několik
her, ve kterých se pokusil použít hlasů jako hudebních
nástrojů a vystavět děj podle zákonů hudební kompozice.
Jednou z těchto aktovek je Symfonická rozmluva, kterou
ve výborném překladu Pavla Trtílka a Jana Krupy nastudoval
režisér Miroslav Buriánek v plzeňském studiu Českého rozhlasu.
Osoby hry nemají obvyklá jména, nahradil je jejich hlasový
rozsah. Hra je vlastně originální vokální symfonii a je pojata
jako koncert, v němž se ovšem nezpívá. Šest hlasů se tu
potkává v mluvených dialozích zdánlivě beze smyslu. Inscenaci
uvede Český rozhlas 3 – Vltava v úterý 13. května ve 21.30.
„Po rozhlasové hře Ernsta Jandla byl Tardieu dalším autorem,
který mi umožnil experimentovat s lidskými hlasy i zvukovou
technikou. Účinek nové inscenace jsme si už vyzkoušeli
veřejnou předpremiérou v rozhlasovém studiu a chtěl bych
vyzdvihnout, že se na něm velkou zásluhu měli herci: Antonín
Kaška, Martin Stránský, Jana Kubátová, Lenka Krejčíková,
Ludmila Čermáková a Bronislav Kotiš. Ti dokázali s trpělivostí
hlasově sledovat partituru, kterou jsem musel ve hře
odkrývat,“ říká režisér Miroslav Buriánek.
Do léta čeká Miroslava Buriánka, jehož nadšení pro experiment
je pověstné, další nesnadný úkol. Zároveň si jím však splní i
velký tvůrčí sen: poprvé bude v Českém rozhlase realizovat
proslulou hru divadelních dějin Plešatou zpěvačku Eugena
Ionesca.
Hynek Pekárek, redaktor ČRo 3 – Vltava |
