|
|
 Ve
studiu s Abercrombiem
Česká basová škola je mezinárodní jazzový pojem – přinejmenším
díky jménům, jako George Mráz a Miroslav Vitouš. Kontrabasista
a skladatel Robert Balzar možná mohl kráčet v jejich
šlépějích, pokud by tedy v osmdesátých letech zvolil emigraci
a ne angažmá v orchestru Československé televize.
Zatím patří k české jazzové špičce, znají ho však i
posluchači, kteří si s jazzem zrovna netykají. S Petrem
Maláskem, Františkem Kopem a Zdeňkem Fišerem tvoří „orchestr
sólistů“ Hany Hegerové, působí ve funkové „úderce“ J. A. R. i
v kapele zpěváka Dana Bárty Illustratosphere. Jeho zásadní
srdeční záležitostí je ale nepochybně Robert Balzar Trio,
které v dubnu u BMG vydalo nové album Tales. Právě tento disk
by mohl Balzarovi konečně otevřít dveře do světa.
Ne že by to šestačtyřicetiletý rodák ze Škvoreckým zvěčnělého
„jazzového města“ Náchod v minulosti nezkoušel. První album
Travelling natočil před deseti lety v ostravském rozhlase, ale
v německé produkci a nejtvrdší zahraniční konkurenci se mohla
hrdě postavit i další alba jeho tria Alone (2000) a zvláště
Overnight (2005). Ta už Balzar pořídil se svými současnými
spoluhráči, pianistou Stanislavem Máchou a bubeníkem Jiřím
Slavíčkem.
Jejich novinka Tales ale nese výraznou pečeť ještě jednoho
muzikanta, jehož jméno je zárukou mimořádného zážitku – Johna
Abercrombieho. Třiašedesátiletou legendu jazzové kytary
oslovil v New Yorku producent desky Miroslav Vitouš, a tak se
muzikant, který hrál s Evansem, Cobhamem, Hammerem i
DeJohnettem na pár dnů „přestěhoval“ do jednoho z pražských
studií a mírou své hráčské i autorské invence povýšil album na
domácí jazzovou událost roku. A možná nejen domácí. Vynalézavá
sóla, dokonalá rytmika, kompaktní zvuk – to jsou jen některé z
nezpochybnitelných hodnot nahrávky, kde se úcta k tradici
potkává s kreativitou.
Milan Šefl |
