|
|
 Věra
Nosková,
spisovatelka
Zpátky ke stromům
Troufnu si odhadnout, že slavné májové dny se letos slijí přes
dovolenkový pátek s víkendem ve dva báječné ostrůvky volna a
svobody. Výročí a svátky rádi ponecháme historikům a politikům
– je to všechno už tak dávno a dosti má dnešek na svých
starostech. Navíc leckomu hoří na zahrádce u chalupy
agrotechnické lhůty a nutně už potřebuje slyšet po celý den
zpěvavé ptactvo a v noci vidět hvězdnaté nebe. Měsíc lásky
s jeho nastavenými víkendy by nás měl odškodnit za dlouhou
zimu a za jaro v zimních kabátech. Propuká exodus chalupářů do
milovaných koutů vlasti.
O chalupářích se napsalo a tvrdilo už mnoho opovržlivého a
nespravedlivého. Stále se vrací nedomyšlené, nespravedlivé
mínění, že se k chalupářství před listopadovým přelomem
utíkali lidé lhostejní, do sebe zavinutí, hledící si zásadně
jen prospěchu vlastní rodiny. Jako kdyby například disidenti
chalupy neměli. Chalupáři zachránili stovky, možná tisíce
venkovských stavení a stromů kolem nich v časech, kdy se
venkov nemilosrdně vylidňoval.
Na citlivost mnohých chalupářů k tradičním hodnotám, řemeslům
a starým věcem se lze často víc spolehnout než na cit mnohých
vesnických starousedlíků pro tradici. Někdy před dvaceti lety
koupil kamarád shnilou chalupu jen kvůli staré peci s pěknými
kachlemi. Baráček kolem pece zbořil, ta pak několik týdnů
provokativně trčela na návsi, než kolem ní postavil hrubou
stavbu domku, který s ní ovšem musel ladit. Sousedi si ťukali
na čelo. Oni naopak své pece už dávno rozvalili a hřáli se u
radiátorů.
Sžívání chalupářů s místními je někdy přínosné, jindy
rozčilující. V obci, kde má chalupu bratr, začal po revoluci
dřít na vrácených pozemcích jen jeden soukromník. Statkáři se
začalo dařit, grunt mu vzkvétal a přinášel užitek, hospodu na
návsi navštěvoval na rozdíl od sousedů čím dál řidčeji. Když
už na jedno točené zašel, nikdo si ke „zbohatlíkovi“
nepřisedl. Hamoun, říkali si, furt jen maká... Odrodil se,
přestal se orientovat v delikátních sousedských vztazích a
animozitách – co s takovým.
Bratr – pražský muzikant s veselou náturou – býval u stolu
štamgastů naopak vítán, ale pak jednou zamířil k osamělému
udřenému statkáři, a aby byla legrace, plácnul: „Já už teď
kamarádím jenom s bohatejma.“ Nic horšího říct nemohl, obliba
prostořekého Pražáka klesla na nulu.
Hledět si svého, opečovávat stavení a zahradu, sžít se s
okolní přírodou patří k občanským ctnostem už pěkných pár set
let. Chalupářství, jinde v takové síle nevídané, potvrzuje
klišé o zlatých českých ručičkách, naplňuje potřebu pobývat
v přírodě, cosi pěstovat, udržovat a krášlit, poukazuje na
zemědělce v nás. Má snad jen jeden negativní dopad – víkendové
přemisťování tisíců chalupářů auty. Naše cesty zpět ke stromům
přírodu něco stojí. |
