|
|
 Ivan
Kraus, spisovatel
Jezírko
Když bylo jezírko na naší zahradě hotovo, usedli jsme s ženou
na kámen, abychom se potěšili pohledem na to vodní dílo. Žena
zatoužila po rybičkách. V odborné příručce se dočetla, že
vodní plocha o rozměru třicet krát třicet centimetrů stačí pro
rybu dlouhou pět centimetrů, měřeno od tlamky po konec ocasní
ploutve.
„Co se stane, když ryby vyrostou?“ zeptala se.
Napadlo mne, že možná existují prostředky na omezení růstu
rybiček pro menší vodní plochy, ale tu úvahu jsem si raději
nechal pro sebe.
Žena přečetla z knihy Kouzlo zahradního rybníčku zajímavou
informaci: rybníček o ploše devíti čtverečních metrů stačí pro
stovku pěticentimetrových, padesát deseticentimetrových nebo
pětadvacet dvaceticentimetrových rybiček.
Pak jsme se vypravili do zahradnictví pro rybičky.
Žena vzala s sebou příručku a přečetla z ní nahlas informaci o
tom, že pokud jsou rybky různě dlouhé, postačí vodní plocha
devíti metrů čtverečních na rybky, jejichž celková velikost
nepřekročí pět set centimetrů.
Prodavač se podíval na knihu a pak na ženu.
Prošel se kolem kádě a pak pravil, že pracuje v oboru už řadu
let. Za dvacet let prodal tisíce ryb různých druhů, barev i
velkosti. Umí je krmit i chytat. Ví, jak o ně pečovat.
Přiznal, že během let zapomněl mnoho školních pouček a vzorců
a není si už jist, jakou tyč je nutno třít liščím ocasem, aby
vznikla elektřina, ale pokud jde o živé rybky, je si naprosto
jist tím, že by je do řady nedostal ani sám Einstein.
Nějaký muž s velkým oleandrem se zastavil u kádě a poslouchal
zahradníkův projev.
Zahradník chodil kolem kádě a kreslil na papír různé formace
rybek. Obrázky doprovázel komentářem. Namaloval dvě a nazval
kresbu duo. Pak namaloval trio, kvarteto, kvinteto a sexteto.
Nakreslil také velké hejno se sólistkou a dokonce dvě hejna
nad sebou. Velmi se mu také povedl obrázek, který vypadal jako
roj vojenských stíhaček.
Tvrdil, že taková a podobná seskupení jsou normální. Pokud
však jde o pětimetrový zástup rybek plujících za sebou, jak
tvrdí autor příručky – něco takového je u ryb zcela vyloučeno.
Mezitím muž s oleandrem, který se představil jako profesor
matematiky, požádal ženu, aby si mohl přečíst zadání příkladu.
Nahlédl do příručky a začal cosi počítat.
Zahradník využil toho okamžiku, sáhl do kapsy a napil si z
placaté lahvičky něčeho ostrého.
„Naše jezírko je větší než to, které popisuje autor v knize,“
upozornil jsem zúčastněné, abych dal najevo, že věc není třeba
řešit.
Nebylo to však nic platné.
„Co se stane, když rybky vyrostou ?“ ptala se opět žena.
Zahradník zabručel, že budou patrně větší.
Žena řekla, že to ví sama a že to neměla na mysli.
Profesor vysvětloval, že sto pěticentimetrových rybiček si lze
představit jako padesát deseticentimetrových anebo deset
padesáticentimetrových.
Zahradník se rozesmál a řekl, že žádný karas ani zlatý kapřík
nevyroste do velikosti půl metru.
„To je naprostý biologicky nesmysl.“
„Já to beru jen jako matematický příklad,“ vysvětloval
profesor trochu dotčeně.
Zahradník se znovu napil z placaté lahvičky a pošimral rybky v
kádi. Pluly volně, samostatně i ve skupinách. Rozprchly se
však v okamžiku, kdy se nad káď naklonil profesor, aby zjistil
jejich délku.
„Vidím, že v průměru mají sedm centimetrů,“ pravil učenec,
skláněje se znovu nad výpočtem.
Zahradník se podíval na titul ženiny příručku. Když zjistil,
že se autor knihy jmenuje Brown, pravil, že by si Angličané
měli uvědomit, že to, co dělali s Indy v koloniálních dobách,
nelze dělat s rybami.
Profesor dopočítal příklad a zjistil, že pokud by byly rybky
sedmicentimetrové, vešlo by se jich do našeho jezírka čtyřicet
dva celých a osmdesát pět setin rybičky.
„Já žádnou rybku porcovat nebudu,“ pravil prodavač rozhodně.
Profesor dal ženě svou vizitku a zapsal si naši adresu.
Pak se zeptal, jak velké je naše jezírko.
Když mu prodavač řekl, že do toho mu nic není, a postavil se
bojovně před káď, raději jsme ho požádali, aby nám konečně
vylovil párek zlatých kapříků a párek karásků.
Doma jsme je nasadili do rybníčku.
Zalíbilo se jim v něm tak, že na jaře jich bylo už čtrnáct a v
létě už dokonce pětačtyřicet.
Profesor nám dále posílá své příklady.
Na jejich konci pluje rybka s desetinnou čárkou. |
