Láska ve třech podle Greena

Julianne Mooreová a Ralph Fiennes – dva vrcholy milostného trojúhelníku ve filmu Hranice láskyNa počátku stál román Grahama Greena Konec dobrodružství, který režiséra Neila Jordana zaujal natolik, že se rozhodl jej natočit. Jeho adaptaci však Česká televize v pondělí 26. května uvede pod názvem Hranice lásky. Oproti předloze se částečně liší: režisér svému dílu vtiskl především rozměr retrostylizace, jímavě se opírající o hnědavé odstíny. Původní syrové vyprávění tak do značné míry uhladil, když popustil uzdu sentimentu.

Budeme-li se na Hranice lásky dívat pozorněji, pod distingovaným zevnějškem odkryjeme osvědčené postupy, stylově i pocitově navazující na kdysi slavné melodrama Pouto nejsilnější. Příběh je zasazen do válečných a těsně poválečných reálií: spisovatel Maurice Bendrix (Ralph Fiennes) vzpomíná na vášnivý vztah s ženou svého kamaráda. Milostný trojúhelník vykazuje v lecčems bizarní prvky – třeba ženu dává sledovat nikoli podváděný manžel, jak bychom očekávali, nýbrž její milenec. Jenže láska ve třech nabude nečekané podoby, když žena onemocní (zlověstný kašel je ovšem exponován hned od začátku) a milenec se s manželovým vědomím nastěhuje do její rodiny.

Film je vyprávěn jako proud vzpomínek: zamilovaný hrdina je zmítán vášní i pochybnostmi, snaží se své city vtělit do literární podoby. Greene vysunul do popředí otázku náboženského přesvědčení, které zkoumá z nejrůznějších úhlů – jednu z důležitých zápletek tvoří ženin slib, že za záchranu milence zraněného při bombardování se vzdá lásky k němu. Sobecký Bendrix však tuto ušlechtilou pohnutku nikdy nepochopil. Jenže ve filmu se tato rovina mění v pouhé vycpávkové klišé, přehlušované vypjatými erotickými scénami.

Jan Jaroš, filmový publicista


  Jak to vidí Petr Koudelka      Zimomriavky a jiné sladkosti      Račte prominout, legenda je taky jenom člověk