|
Zimomriavky
a jiné sladkosti
Českému šansonu vyrostla pod střechou brněnského HaDivadla
další přesvědčivá interpretka – jmenuje se Mariana Chmelařová
a v povědomí mnohých zůstává stále spíše herečkou, ačkoli si
už v roce 1991 zazpívala na prvním albu dnešního Čechomoru
Dověcnosti a své písně jí dávno před svou tragickou smrtí
často svěřoval i enfant terrible „malých scén“ Jiří Bulis. Do
moravské metropole přišla rodačka z Bardejova před dvaceti
lety a vedle práce s renomovanými režiséry Goldflamem,
Jařabem, Pitínským či Fedotovem se od konce devadesátých let v
HaDivadle realizovala také v dodnes uváděném představení
Komediograf, kde po boku Lišky, Matonohy či Daniela křísila k
životu klasický kabaret.
V pásmu skečů scenáristy a režiséra Luboše Baláka měly vždy
své místo také „písničky o možném i nemožném“, často svěřované
právě Marianě. Skladby neobyčejně všestranného Zdeňka Krále se
posléze staly základem repertoáru skupiny Minach, pojmenované
podle divadelní hry Ivy Klestilové napsané právě pro
Chmelařovou. V roce 2004 vydali Minach debutové album Balada
pro Bardotku, Mariana odešla ze stálého angažmá a v jedné z
brněnských pasáží si otevřela čokoládovnu. Nabízet ale
nepřestala ani dobrůtky hudební – na prahu letošního jara
připravila se svou již lehce personálně obměněnou skupinou
další album Zimomriavky (vyd. Indies Scope).
Jestliže
Balada pro Bardotku zachycovala ve více méně autentické podobě
divadelní písničky nastřádané za deset let kabaretního
účinkování, repertoár nové desky již vypovídá o soustředěném
hledání odpovídající atmosféry a solidní studiové práci. Každá
ze třinácti vesměs Králových skladeb se pokouší promlouvat
jinou aranžérskou řečí – vedle tónů členů základní sestavy
kapely (klavír, elektrická kytara, kontrabas) o sobě dávají
slyšet i hosté hrající na fagot, trubku či perkuse. Rozmanité
je také ladění textů, od milostných témat Klestilové po
grotesku Maria Buzziho. Mariana Chmelařová má však takřka vždy
o čem zpívat – a zvládá to s neobyčejnou noblesou.
Milan Šefl
Foto Richard Procházka |