|
|
 Ivan
Němec, publicista
Derflerův Máj „v hloub myšlenek se zabírá“
K několika starším nahrávkám přibyla letos další pozoruhodná
rozhlasová podoba Máchova Máje, kterou v dramaturgii Tomáše
Sedláčka a režii Zdeňka Kozáka natočil Český rozhlas Brno.
Jeho premiéru vysílala stanice Vltava prvního května na
sklonku dne, v němž se zvláště Radiožurnál se stanicí Praha
předháněly od samého rána v tom, kdo z jejich moderátorů
častěji vyskloňuje „první máj“ a dovedněji ho spojí se
substantivem „láska“. Prvomájovými oslavami je přece třeba
posluchače řádně zahrnout, a nestihne-li odpovědět na
moderátorovu soutěžní otázku, kdo je tvůrcem Máchovy sochy na
Petříně, zeptá se ho za hodinku jiný moderátor na druhé
stanici na totéž, aby slůvka „máj“ a „láska“, probůh,
nevychladla.
Brněnská nahrávka Máchovy velkolepé básnické skladby neměla se
způsobem těchto „oslav“ naštěstí nic společného. Vznikla
adaptací scénického tvaru, který pro Divadlo U stolu vytvořil
v roce 2006 jeho umělecký šéf, dramaturg, režisér a herec
František Derfler. Rozhlasoví tvůrci museli oželet výtvarně
jednoduchou, ale metaforicky významotvornou scénu Milivoje
Husáka, které dominovalo kamenné kyvadlo, balvan času –
oblíbený básníkův motiv, a nemohli nabídnout ani vynalézavé
pohybové kreace reje duchů, jimiž původní jevištní provedení
rovněž poutalo. Zachována zůstala emocionálně silná hudba
Zdeňka Kluky na bicí nástroje.
Posluchač se mohl naopak soustředit na dokonalé rozkrytí textu
a detailně promyšlenou práci s verši, která nezjednodušovala
mnohost jejich významů, ale naopak vytvářela napětí mezi řadou
motivů, jež – ve shodě s Máchou – jsou pro Derflera přednější
než známá epická linie díla. Jestliže svou úpravu Máchova
textu otevřel verši z počátku 2. zpěvu, pak to není náhoda.
Slova „Klesla hvězda z nebes výše“, která již před desítkami
let popouzela literární vědce ke studiím, v nichž se pokoušeli
objasnit tajemství básníkovy vzpurnosti i beznaděje a pochopit
jeho úvahy o smrti a věčnosti, stala se pro dramaturga,
režiséra a interpreta konkrétní výchozí koncepcí, jíž pak
podřídil i svůj další tvůrčí postup.
Zmíněná interpretační analýza se nutně odráží i ve způsobu,
jímž Derflerův Vypravěč přednáší. Do jeho projevu se nevloudí
zrnko vnějšího patosu, děje a věci v něm zaznívají věcně,
často ve svižném tempu, které v sobě skrývá napětí. Dramatické
momenty nezatěžkává falešnými pauzami, lyrická přírodní líčení
nešminkuje líbeznými barvičkami, ale přitom všechna ta jeho
střídmost, ba i syrovost projevu má v sobě hluboký vnitřní
cit, rozpoutanou představivost i přesný význam a výklad.
Projev mladého Jiřího Valůška, jenž vytváří postavu Vězně, se
od divadelní premiéry v mnohém zlepšil, ale jeho nezkušenost
je cítit. Lépe se mu daří v poloze vnitřních úvah, kdy je
daleko autentičtější než v dramaticky vypjatých sekvencích,
při nichž svůj výraz někdy stěží udrží na přesné hranici.
Obdiv zaslouží i Erika Stárková, která je nejen Jarmilou, ale
svým vysoce stylizovaným a hlasově ozvláštněným projevem v
„mezihře duchů“ vytváří jednu z nejpoutavějších pasáží.
Režiséru Zdeňku Kozákovi se podařilo s úspěchem přenést
z jeviště do rozhlasu obdivuhodnou Derflerovu inscenaci
Máchova Máje, která nepochybně ozdobí rozhlasový archiv, aniž
by při tom zapadala prachem. |
