Dobrodruh a fantasta Horacio Quiroga

Jedno jméno nemůže vltavský Španělský rok rozhodně opomenout: Horacio Quiroga (1878–1937). Uruguayský básník, prozaik a dramatik, autor uhrančivých próz z jihoamerického pralesa, je jedním ze zakladatelů moderní hispanoamerické povídky.

Ideální téma pro Schůzky s literaturou – v neděli 8. června ve 20 hodin na ČRo 3 – Vltava.

Tajemné ruiny jezuitských misií a divoká příroda na severovýchodě Argentiny uhranuly Horacia Quirogu natolik, že se v kraji Misiones na dlouhá léta usadilMuž mnoha zaměstnání – novinář, středoškolský profesor, fotograf, filmař, diplomat a farmář – zažil v roce 1903 rozhodující událost pro svůj další život: jako fotograf vědecké expedice tehdy navštívil zříceniny jezuitské misie, takzvané redukce, San Ignacio v provincii Misiones na severovýchodě Argentiny. Tento první kontakt s divokou přírodou na rozhraní pampy a pralesa Quirogu silně ovlivnil. Vrátil se sice do hlavního města, kde působil jako profesor a účastnil se literárního dění, ale na Misiones nezapomněl. Za zděděné peníze zakoupil roku 1906 pozemek u San Ignacia a řadu let se zde pokoušel vybudovat prosperující hospodářství. Zároveň nepřestával psát. Když se roku 1917 po sebevraždě ženy vrátil do Buenos Aires, byl již uznávaným spisovatelem.

Quirogovy počátky jsou spjaty s literárními vlivy přelomu 19. a 20. století. Spisovatele ovlivňuje modernismus, dekadence, ale i starší vzor E. A. Poea, autor vstřebává podněty od francouzských a ruských realistů a naturalistů. Stopy cizích vlivů však postupně ustupují a Quirogův styl nabývá na originalitě. Po dlouhém období, kdy publikoval povídky časopisecky, přichází roku 1917 první knižní výběr Povídky o lásce, smrti a šílenství, který mu získal pověst vynikajícího povídkáře.

Část textů jsou příběhy „s tajemstvím“, které nesou stopy romanticko-modernistické poetiky, situované do města a tíhnoucí k fantasknu, k druhému okruhu patří realisticko-naturalisticky laděné příběhy z pralesa s autobiografickými prvky. Oba okruhy spojuje téma smrti, především smrti tragické, kterou autor důvěrně znal. Povídkám je společná i výrazová úspornost, dramatická zkratka a působivé zakončení.

Quirogovy nejlepší texty (český výbor jeho povídek vyšel roku 1978 pod názvem Návrat anakondy) prokazují, že jeho povídková tvorba vstřebala dobové podněty a zároveň svou dobu přesáhla. Otevřela cestu jednak laplatské fantastické povídce, jednak proudu regionální prózy. Tvorba Horacia Quirogy představuje důležitý mezník ve vývoji latinskoamerické povídky a svým významem překročila hranice autorova kontinentu.

Petr Turek, redaktor ČRo 3 – Vltava

Foto René Kočík


  Jak to vidí Rudolf Křesťan                       Kruhy osudu Olgy Fikotové                        Televizní glosář Jana Svačiny