|
|
 Rudolf
Křesťan,
publicista
Ad tříděný odpad
Mám v hlavě uloženo několik telefonních čísel, která jsou mi
už na nic. Rád bych je vypudil z mozkovny. Většinou jsou to
bývalá spojení na známé, kteří se rozloučili s drátovým
telefonem. Dotyčná čísla jsou pro mě už pouze obtěžující. Když
mi při koupání nateče voda do ucha, zbavuji se jí následným
skákáním po jedné noze, abych ji vytřásl, ale jak deportovat
z hlavy nepotřebné informace?
Nejde jen o telefonní čísla, ale taky o pamatované ranní
odjezdy autobusu, které se po změně jízdní řádu proměnily
v plevel. A jak mám z paměti vyhostit dnes už matoucí
informaci, že na dopis se lepí známka za 7,50 Kč? Klasickým
údajem, který bych každoročně v lednu rád odvrhl, je letopočet
skončeného roku, který bezděčně používám ještě poté, kdy už
skončil v propadlišti.
Zmíněné neužitečné vrypy v lůně paměti jsou mi platné jako
mrtvému kabát. Kéž by bylo možné je nějakým způsobem odnést do
tříděného odpadu. Konkrétně do kontejneru označeného
INFORMACE. Po recyklaci by mohly být v nějaké nové formě zase
k užitku. Jisté je, že prospěšná by byla už sama skutečnost,
že v kapacitě mozku by se uvolnilo místo pro aktuální úložky.
Třeba pro nové přístupové heslo k počítači. Nejsme-li schopni
zapudit to předchozí, automaticky vyťukáváme do kompjútru už
neplatnou šifru a divíme se, že počítač odmítá naše vyzvání
k tanci.
Stejně užitečný by mohl být i kontejner tříděného odpadu pro
už neplatná PRAVIDLA. Kdo jezdí delší dobu autem, dobře ví, že
při každé změně předpisů mu navzdory nové skutečnosti
zůstávají v mozkových závitech ještě pravidla předchozí.
Příklad: při vjezdu na kruhový objezd dosud nejeden řidič
bliká, ačkoliv je to od 1. července roku 2006 zakázané.
Povinnost použití znamení o změně směru jízdy je předepsáno
pouze před výjezdem a při výjezdu z kruhového objezdu.
Podobně je tomu i s pravidly českého jazyka. Některá bývalá
dogmata už neplatí, a přece se z mnoha hlav nedají vystrnadit.
Tak je tomu třeba s kdysi všeplatnou zásadou, že složenou
číslovku s jedničkou na konci lze číst pouze – příkladně –
jako „čtyřicet jeden žák“. Přitom v učebnici s názvem Česká
mluvnice bylo už před více než čtvrtstoletím (v roce 1981)
uvedeno, že „dnes ve spisovném jazyce je rozšířen i způsob
odchylný, s počítaným předmětem v 2. pádě“. Tedy „čtyřicet
jedna žáků“.
Nerad bych vzbuzoval dojem, že vyzývám k tomu, aby do
tříděného odpadu bylo vysypáno z hlavy všechno, co tam máme.
Byl by to samozřejmě hřích. Je tam nesporně uloženo i leccos
užitečného s nepochybně trvalou hodnotou. Například návyk mytí
rukou před jídlem.
Mnoho dalších NÁVYKŮ by však mohlo mít klidně svůj samostatný
třídící kontejner, jako ho mají sklo, plasty, voskované obaly
a papír. Ale kam šoupnout reflex z času předvánočního, kdy se
opakovaně přistihuji, že při prvním zahlédnutí čokoládových
kolekcí mám tendenci jednu chvatně zakoupit v obavě, že „pak
už nebudou“? Hluboce zabetonovaná reakce ze sháněcích časů je
mi osobně trapná, ale co s ní? Při neexistenci patřičného
kontejneru k likvidaci vyhaslých návyků mi zatím zbývá jediné:
moudrost mé ženy. Ta mě s úsměvem odrazuje od předčasného
nákupu vánoční kolekce uzemňujícím dobovým výrokem: „Počkej,
možná ji dostaneme od ROH!“
Delikátním tříděným odpadem by mohly být také odvržené NÁZORY.
Obecně se soudí, že je projevem charakteru, když člověk své
názory nemění. V mnoha případech to jistě platí, ale ve
chvíli, kdy astronomové předložili nezvratné důkazy, že Slunce
se neotáčí kolem Země, nýbrž naopak, není trvání na původním
geocentrickém názoru projevem charakteru, nýbrž blbosti.
Z období přítomnějšího budiž připomenut názor nejednoho
z našinců, že je velmi výhodné, prozíravé a lukrativní uložit
své peníze do některé z bank typu Zlaté vejce, které nabízely
snůšku v podobě šestnáctiprocentního úroku. Výsledek: Zlaté
vejce se ukázalo jako pukavec.
Na pováženou jsou taky některé VĚDOMOSTI. Kdyby se lékaři
průběžně nevzdělávali a zůstávali jen u okruhu poznatků, které
získali ve studentských letech, byli by záhy mimo hru. Ať
chceme či nechceme, nejedna z vědomostí, které jsme získali
v minulosti, zvetšela. Jugoslávie v původních hranicích je už
řadu let minulostí stejně jako devizové přísliby. A DDT už
taky není neškodným dezinfekčním prostředkem. K mým
nezapomenutelným zážitkům patří interview s pediatrem
profesorem Josefem Švejcarem, který kdysi propagoval umělou
výživou kojenců a s odstupem času pokorně přiznal, že není nad
mateřské mléko.
Budeme-li k sobě upřímní, každý z nás – zvláště
v pokročilejším věku – má v sobě nemalý nános plaností,
vyčpělostí a poznatků s prošlou záruční lhůtou. Ale kam je
odhodit? Zároveň doznávám, že k těm vyvanulým skutečnostem mám
podvědomě niterný vztah jako k něčemu, s čím jsem po nějakou
dobu žil. Pokládal bych tedy za hanebné vše jen tak mrsknout
do univerzální popelnice označené jako směsné odpadky.
Domnívám se, že naopak cíleně rozvrstvený odpad by mohl být po
recyklaci ještě nějak zužitkován a mít určitou energii.
Jako svědomitý třídič hmotných odpadů doufám, že také u
nehmotných se dočkám kýžených kontejnerů, ať už budou označeny
jakoukoliv barvou, třeba i strakatě. |
