|
|
 Jubilejní
Marsyas
Přesně před třiceti lety vyšla jedna ze zásadních nahrávek
české populární hudby – debutové album skupiny Marsyas. Její
nejšťastnější etapa nastala poté, co ke zpěvačce Zuzaně
Michnové a kytaristovi Petru Kalandrovi přibyl další zpívající
kytarista a navrch pracovitý skladatel Oskar Petr. Pověst o
české odpovědi na americkou folkrockovou superskupinu Crosby,
Stills, Nash & Young nakonec z pražské Malostranské Besedy,
kde mělo trio svou domovskou scénu, doputovala až do
Supraphonu. Státní vydavatelský mastodont už nemohl miláčky
českých hippies ignorovat a po průtazích zaviněných
„nevhodnými“ texty svolil k natáčení.
V červnu roku 1977 se ale v pražském Mozarteu nesešla jen
trojice mladých „mániček“ a pár ctihodných zvukařů. Album,
které – jak bylo za minulého režimu běžné – vyšlo až rok po
natočení, skupina pořídila za výpomoci studiové skupiny
kytaristy a aranžéra Pavla Fořta, který akustický Marsyas s
citem a účelně obohatil o Fender piano Michaela Kocába,
baskytaru Ondřeje Soukupa, syntezátor Emila Viklického či
perkuse Jiřího Tomka. Nešlo o náhlé zvukové „přilepšení“ –
Marsyas v té době občas vystupoval společně s Pražským výběrem
a většina z Kocábovy tehdy ještě jazzrockové kapely si své
koncertní party ve studiu jen zopakovala.
Eponymní album Marsyas bylo úspěšné už v normalizačním
Československu, časopis Melodie mu dokonce přiřknul titul Tip
roku 1978. Co je však důležitější: deset písniček, vzhledem k
létům, v nichž vznikly, poněkud paradoxně vonících svobodou,
se neoposlouchalo dodnes. U příležitosti kulatého výročí
jejich prvního vydání se tedy objevují znovu – v „jubilejní“
dvojalbové edici. Vedle reedice původní nahrávky se tu setkáme
i s nedávno nalezenými demosnímky všech skladeb, které si
členové souboru ještě před nahráváním pořídili v jídelně domu
Petrových rodičů za asistence písničkáře Vladimíra Merty a
jeho magnetofonu značky Revox.
Konfrontace bohatého studiového zvuku Zmrzlináře a dalších
slavných písní s jejich autentickým zněním v provedení tří
hlasů, dvou kytar a jedné foukací harmoniky je stejně zajímavá
jako možnost přečíst si v bukletu slova, která se nakonec do
výsledných verzí jednotlivých písní nedostala – českou hudební
historii zkrátka nesmazatelně ovlivnila také bdělost textových
komisí...
Milan Šefl |
