|
|
O Češích, kteří se nevzdali
 Píše
se 16. června 1942 a od atentátu na zastupujícího říšského
protektora SS-Obergruppenführera Reinharda Heydricha uplynuly
dva týdny. Po parašutistech, aktérech atentátu, jako by se
slehla zem. Gestapo je stále bez podstatné stopy a nacistická
zvrhlost nezná mezí – v Praze, v Brně, Pardubicích i Klatovech
jsou popravovány desítky českých vlastenců. V této atmosféře
všeobecné tísně, neustálých kontrol a razií nalezli
parašutisté úkryt v pražském pravoslavném chrámu sv. Cyrila a
Metoděje v Resslově ulici.
Postupně se do pravoslavného chrámu a jeho krypty stáhli Jan
Kubiš a Josef Gabčík, Jaroslav Švarc z paraskupiny Tin,
gestapem už hledaný zástupce velitele Operace Silver A Josef
Valčík, Josef Bublík a Jan Hrubý z výsadkové skupiny Bioscop a
Adolf Opálka, velitel sabotážní operace Out Distance. Protože
chrámová krypta byla dosti chladná, kaplan Petřek zorganizoval
přenocování tak, že vždy polovina parašutistů mohla spát na
chrámovém kůru. O zásobování se stará především nesmírně
obětavá Marie Moravcová, která v té době úplně zešediví. V
této vybičované atmosféře děsu selhává Karel Čurda, člen
paraskupiny Out Distance. V hluboké depresi Čurda vstupuje
kolem poledne do budovy gestapa v Petschkově paláci, kde
vyzradí dvě desítky rodin spolupracovníků. Gestapo následně ze
zatčených vytlouklo místo, kde se parašutisté skrývají.
Bojový poplach
Ve 2 hodiny v noci ze 17. na 18. června 1942 byl
šestapadesátiletý Karl von Treunfeld, velitel Waffen-SS na
území Prahy, telefonicky povolán k vyššímu veliteli SS a
policie v Čechách a na Moravě Karlu Hermannu Frankovi.
Treunfeld nechal okamžitě vyhlásit bojový poplach.
Během následující porady na úřadovně gestapa v Petschkově
paláci se Treunfeld dozvěděl od Franka a šéfa pražského
gestapa Geschkeho, že Němcům se konečně podařilo zjistit úkryt
„vrahů pana Zastupujícího říšského protektora“ – pravoslavný
kostel v Resslově ulici.
 Němci
parašutisty rozhodně nepodceňovali. Rovněž je znepokojovalo,
že jsou ukryti ve staré sakrální stavbě. Obávali se totiž
existence podzemních únikových chodeb do kanalizace. Proto
byli ještě v noci povoláni znalci staré Prahy, historici umění
a gestapo se jich na tyto věci vyptávalo. Přizvaní němečtí
odborníci ovšem nedokázali gestapu poskytnout detailní
informace o interiéru chrámu. Porada v budově pražského
gestapa skončila ve tři hodiny v noci a již o osm minut
později obdrželo 759 Treunfeldových mužů z jednotek „D“
(Deutschland) a SS-Wachbatalion Prag rozkaz nastoupit v plné
zbroji ve 3.45 hodin do Norimberské (dnes Pařížské) ulice.
Začátek „razantní policejní akce“ byl naplánován na 4 hodiny
15 minut.
Bitva o kůr
Gestapo začalo svoji akci přesně. Komisař gestapa Leimmer a
dalších čtyřiašedesát úředníků zahájilo razii v přilehlém
bloku domů. Dalších pět úředníků gestapa v čele s Heinzem
Pannwitzem, v doprovodu deseti mužů z Waffen-SS vyzbrojených
samopaly a ručními granáty, vniklo do kostela. Němci s sebou
prozíravě vlekli spoutaného kněze Vladimíra Petřka, kterého
zatkli v jeho bytě. Měl jim pro případ střetnutí s parašutisty
posloužit jako živý štít.
Po prohlídce chrámové lodi, která trvala asi pět minut, se
Němci rozhodli otevřít železné dveře k točitým schodům
vedoucím na kůr. Náhle začali být ostřelováni parašutisty
Adolfem Opálkou, Josefem Bublíkem a Janem Kubišem, ukrytými na
kůru za sloupy empory. Vrchní kriminální asistent Kurt Kahlo
byl zasažen do ruky a SS-Rottenführera Grahlerta zachránila
před smrtí jeho ocelová přílba. V tutéž chvíli začali muži
z Waffen-SS, kteří byli v protilehlé budově školy, střílet do
oken kostela. Bezhlavou střelbou ohrožovali samozřejmě nejen
protivníky, ale i Pannwitze a jeho doprovod. Němci
museli proto kostel rychle opustit.
 Na
ulici propukla hádka mezi šéfem gestapa Geschkem a velitelem
Waffen-SS Treunfeldem. Oba se prohlašovali za velitele akce.
Ve sporu nabyli vrchu SS-Manni. Treunfeld rozhodl sestavit
„úderný oddíl“ z patnácti dobrovolníků s bojovými zkušenostmi.
Úderný oddíl byl vyzbrojen velkým množstvím ručních granátů a
samopaly. Přesto jejich boj se třemi parašutisty vyzbrojenými
pouze pistolemi, trval téměř dvě a půl hodiny.
Němcům padl do rukou umírající Kubiš, který po zásahu granátem
rychle vykrvácel. Parašutista Opálka, poté co utrpěl tříštivou
zlomeninu ramenního kloubu, ukončil život vlastní zbraní a
stejně tak i parašutista Bublík, kterému granát přepůlil
chodidlo na pravé noze. Během důkladné prohlídky kostela
gestapo objevilo žebřík k šachtě do podzemí chrámu.
Parašutisté byli zřejmě ústy kriminálního sekretáře gestapa
Josefa Chalupskyho přesvědčováni, aby „vyšli dobrovolně ven a
postavili se ke svým činům jako muži!“ Parašutisté Josef
Gabčík, Jan Hrubý, Jaroslav Švarc a Josef Valčík gestapu
odpověděli: „Češi se nevzdávají!“
Účast českých hasičů
Němci uvítali, že z podzemní krypty kostela neexistuje úniková
cesta. Ovšem dobytí podzemního prostoru krypty s hrobovými
tumbami, rohy a výklenky nebylo jednoduchou záležitostí.
K dispozici měli malé okénko do krypty z ulice a větrací
šachtu, jíž do krypty po žebříku sestupovali parašutisté a
kněží, kteří se o ně starali. Pokus spustit se větrací šachtou
a vrhat na muže v kryptě granáty přinesl pouze průstřely nohou
dobrovolníka z řad Waffen-SS. Němci proto začali házet šachtou
i okénkem z ulice do krypty granáty a dymovnice se slzným
plynem.
Nikoho z parašutistů se jim však nepodařilo zasáhnout. Po více
než hodině boje se němečtí velitelé rozhodli povolat na pomoc
pražské hasiče. Hasič Václav Shrbený o tom po válce vypověděl:
„V kritický den, mezi osmou a devátou hodinou, byl vyhlášen
poplach. Vyjeli jsme na nákladním voze, ale kam a proč jsme
nevěděli. Na místě nám bylo nařízeno zakrýti v kostele okénko,
vedoucí do ulice. Stále jsem nevěděl, oč jde. Pak začala
palba. Schoval jsem se. Potom přijely další vozy s hydranty a
hadicemi, které strčili do okénka.“ Nacisté se rozhodli, že
muže v kryptě jednoduše utopí.
Parašutisté ovšem vzdor soustředěné střelbě a výbuchům granátů
soustavně vystrkovali hydrantové hadice na ulici pomocí
dlouhého žebříku. Potom velitel hasičů Němec Kloutschek
nařídil, aby jim byl žebřík vytržen hasičským hákem. To se
bohužel podařilo. Voda v kryptě však stoupala velmi pomalu.
Němci byli netrpěliví. Během slídění
 gestapa
v kostele se podařilo objevit kamennou desku, která uzavírala
vchod na vstupní schodiště do krypty. S pomocí dynamitu byla
kamenná deska snadno rozmetána. Patnáct mužů Waffen-SS se
vrhlo po schodech do krypty. Jak později ve své zprávě uvede
Pannwitz: „V podzemí se divoce střílelo, explodovaly tam
nepřetržitě granáty.“
Parašutisté Němce ostřelovali ze svých úkrytů v hrobových
tumbách, voda jim stěžovala pohyb a slzný plyn i oblaka
zvířeného prachu je oslepovaly. Navzdory masivní převaze byli
Němci z krypty vytlačeni. Měli navíc dva těžce raněné. Pak
došlo k dalšímu útoku po schodech do krypty. Ozvaly se čtyři
výstřely. Parašutisté obrátili zbraň proti sobě a ukončili tak
svoji bitvu s německou přesilou.
Pamětnická svědectví
Rozhlasový dokument Resslovka aneb Češi se nevzdávají, který
podrobně vypráví o heroickém boji československých parašutistů
a konfrontuje nově nalezené archivní materiály s výpověďmi
dosud žijících svědků, byl na stanici Český rozhlas 3 – Vltava
prvně odvysílán 8. května, o repríze se jedná. Autorům se
podařilo vyhledat bezmála dvě desítky pamětníků, kteří
v inkriminované době bydleli či se pohybovali v blízkosti
dobývaného chrámu. Své svědectví poskytli například Radim
Palouš, Vladimír Justl, Karel Vrána, Miroslav Česák, Věra
Vašutová, Miroslava Richterová, hasiči Pavel Rubeš a František
Jůna, typograf Jiří Blažek, Josefína Napravilová, Olga
Rožnovská-Čiklová a další.
Miloš Doležal, redaktor ČRo 3 – Vltava
Vojtěch Šustek, archivář |
