|
|
 Jaromír
Štětina,
novinář a senátor
O linii slabosti
Úplně náhodou a úplně náhodou ve výroční den jsem uprostřed
května narazil na jižní Krétě na pobřežní pevnost
Frangokastello. Hrad postavili ve 14. století Benátčané, aby
chránili ostrov před piráty. V osmnáctém a devatenáctém
století pevnost sloužila křesťanským krétským rebelům jako
místo odporu proti turecké okupaci. Jedno z povstání vedl roku
1770 Ioannis Daskalogiannis. Byl poražen a posléze v Iraklionu
Turky ukázkově stažen za živa z kůže. O pár let později, roku
1828, pobili v pevnosti Turci 385 povstalců vedených Chadži
Michalis Dalianiem. Bylo to 17. května, v době, kdy kvetou
oleandry a omamně voní dobromysl. S vážností svědčící o
jistotě vás místní starci přesvědčí, že už sto osmdesát let v
tento den sestupují duchové zemřelých hrdinů z hradeb k moři,
kráčí po hladině k obzoru Lybijského moře, aby zase na jeden
celý rok zmizeli z lidských očí. Protože se objevují za
svítání, říkají jim Muži rosy.
Byl jsem ve Frangokastello před polednem a sestup duchů jsem o
pár hodin prošvihl. Nicméně jsem si uvědomil že Kréta je jen
částečkou pestrého a krvavého švu mezi islámskou a křesťanskou
civilizací. Táhne se od Gibraltaru přes Maltu a balkánské
Dinaridy, Kypr a Malou Asii k Palestině, Abcházii a Čečně a
Karabachu. Najdete ho v afghánském Hindúkuši, na Jávě a
nedaleko Austrálie na Východním Timoru. Vždycky mne
fascinovalo, jak přesně linie kontaktu obou abrahámovských
konfesí sleduje slabost zemské kůry v místech alpinotypních
tektonických zón. Úplná lahůdka pro geopatology. Konec konců
ani Afrika není výjimkou: křesťansko-islámský šev celkem hezky
koreluje s Velkým africkým riftem. Jednou si nechám autorství
tohoto významného sociopřírodovědného poznatku připsat.
Před časem jsme v našem senátním branně-bezpečnostním výboru
opět schvalovali vyslání našich vojáků na zahraniční misi. Je
už pravidlem, že odjíždějí sloužit právě na linii
islámsko-křesťanské slabosti. Páni generálové z ministerstva
obrany nám přivezli čerstvou brožurku kvalifikovaně a s
přehledem popisující zapojení české armády v mezinárodních
ozbrojených silách. Brožurka se jmenovala Evropa a nebezpečí
islámu.
Nepodezírám naši generalitu, že by vycházela ze závěrů
přeslovutného Samuela Huntingtona, který nedělá s popisem
křesťansko-islámské linie žádné ciráty a nazývá ji přímo
krvavými hranicemi islámu. Jakoby se zakořeněná vzájemná
tisíciletá nenávist na počátku jednadvacátého století pomalu a
nenápadně znovu oživovala, jakoby vítězil opět primitivní a
nebezpečný usus zjednodušeného pojmenování nepřítele. Je to
přeci tak jednoduché bojovat ve znamení kříže nebo ve znamení
půlměsíce. Pro vojáka dvojnásobně. Voják nepotřebuje hloubat
nad příčinami agresí, teroru, okupací, teritoriálních záborů,
voják musí mít k dispozici srozumitelnou zkratku. Zkoumání
takových nuancí jako je rozdíl mezi islámem, povznášejícím
způsobem víry v Boha a islamismem, politickým hnutím
zneužívajícím víru k instrumentální agresi, nejsou pro
moderního land warriora nezbytné.
Osm set Turků, kteří 17. května ve Frankogastello padli, také
věřilo, že bojují ve jménu víry. Ve skutečnosti byli, stejně
tak jako Muži rosy, obětí prachsprostých imperiálních zájmů
Osmanské říše. |
