|
|
 O
komiksové nalejvárně
K veřejnoprávnímu zadání České televize bezpochyby patří
reflexe let totality. S odstupem generace, která stihla dospět
od Velkého plyšového převratu, nabývá tato její povinnost na
významu nepřímo úměrně ubíhajícímu času. K pořadům
s ctižádostí zpřítomnit zejména nepamětníkům neblahé doby
bolševického panování, a dokonce pojmenovat jejich dnešní
dědictví, se poslední květnový čtvrtek zařadil dokument Ivana
Pokorného Recidiva moci. Ambice tvůrců a dosažený výsledek
bývají v televizi až příliš často dvě různé věci. Pokorného
historická „nalejvárna“ není výjimkou.
Faktograficky je Pokorného opus v pořádku: Komunistická
totalita byla opravdu zločinným režimem, který má opravdu na
svědomí přes půl druhé stovky milionů lidí; Lidové milice byly
opravdu ozbrojenou armádou KSČ, zřízenou a nasazovanou proti
vlastním občanům; Lidé v Československu byli opravdu vydíraným
rukojmím komunistických samovládců; Normalizace byla opravdu
dobou zmrtvující šedi a obecné rezignace; Komunismus a
nacismus v praxi jsou opravdu srovnatelně zrůdné a
odsouzeníhodné ideologie; Cenzura a hrozbou existenční
likvidace vynucená autocenzura opravdu ničí elementární
svobodu slova a názoru; Dnešní okázalý verbální
antikomunismus, často hlásaný ústy někdejších normalizačních
členů KSČ rozptýlených do všech politických stran, je opravdu
nevkusný. A v neposlední řadě je opravdu smutnou pravdou, že o
nedávné minulosti ví většina dnešních studentů pramálo.
Problémem je, jak Pokorný s inventurou pravdivých faktů
zachází.
Všednodenním symptomem bolševické totality byla urputnost
propagandy, která standardně vycházela z potřeby maximální
názornosti demonstrované teze. Ivan Pokorný na tuto tradici
důstojně navázal. Ve své Recidivě moci vytvořil cosi jako
názorný historický komiks, který se sice formálně snaží o
jakési postmoderní (?) oživení, reálně však pouze polopaticky
opakuje divákům, že: a) komunismus je zlo, b) nejsme schopni
sebereflexe vlastní minulosti. Téměř dvacet let po
listopadovém návratu k demokracii je to zatraceně málo. Tím
spíš, že jediným přesahem dokumentu je téměř bolševicky
„ideologicky ryzí“ vnucování scestné představy, že levicový =
komunistický...
Na otázku „Co je to normalizace?“ odpoví bez zaváhání v
Recidivě moci jeden ze studentů „To bylo za Habsburků“.
Předpokládat, že podobná recidiva někdejšího Televizního
vysílání pro školy může tento tristní stav změnit, je naivní.
Jan Svačina |
