 Úniky
Grahama Greena
Na straně lidství proti systému stál po celý život anglický
romanopisec a povídkář Graham Greene. Jeho autobiografické
Úniky jsou průhledem do liberálního smýšlení evropského Západu
druhé poloviny 20. století na pozadí otřásajícího se zbytku
světa. Četbu na pokračování z nich připravila stanice Vltava.
Vysílat ji bude v rámci cyklu Osudy od pondělí 16. června vždy
11.30.
Graham Greene se narodil 2. října 1904 v Anglii. Jeho dospělý
život a dílo se v podstatě kryje s obdobím totalitních
diktatur 20. století a se zenitem myšlení evropského
existencialismu. Greenovi hrdinové se potýkají s pochybnostmi
ve víře i v morálce, jeho tvorba je především protestem proti
praktikám i metafyzické síle moci: v tom smyslu je nadčasové a
stále aktuální.
Životopis Grahama Greena se podobá životu některého z jeho
románových hrdinů. V roce 1935 se vydal do Libérie a málem tam
zahynul. V roce 1938 odcestoval do Mexika, kde tamější režim
krutě pronásledoval katolíky. Z této cesty vznikl slavný román
Moc a sláva. V roce 1939 se vrátil do Afriky jako agent
protišpionážní služby v Sierra Leone. Pro britskou tajnou
službu pracoval i po návratu do Anglie. Od roku 1966 žil a
působil ve Francii.
Pro Greena jsou příznačné motivy úniků a štvanic, v přímém
slova smyslu i v přeneseném významu, kdy se úniky týkají jak
spisovatelské práce, tak katolické víry. Greene měl zvláštní
smysl pro to být osobně přítomen tam, kde se odehrávají
politické události světové závažnosti. V únoru 1948 pobýval i
v Praze a napsal o tom kapitolu do svých vzpomínek. Události
kolem komunistického převratu se očima Angličana jeví bizarně
a poněkud panoptikálně. Znovu navštívil Prahu v roce 1969,
nedlouho po pohřbu Jana Palacha. Po celá osmdesátá léta až do
své smrti v roce 1991 podporoval Chartu 77.
Některé jeho romány byly natočeny pro rozhlas. Z těchto
nahrávek patří do zlatého fondu rozhlasové četby zejména
Monsignore Quijote z roku 1992 s Martinem Růžkem a Rudolfem
Hrušínským v rolích kněze a komunistického starosty.
Alena Zemančíková, redaktorka ČRo 3 – Vltava |
