|
|
 Co všechno si řekneme nad kafem a cigáry
V osmdesátých letech natočil Jim Jarmusch tři krátké hříčky,
jejichž protagonisty byli lidé rozmlouvající nad šálkem kávy a
při zapálené cigaretě. O dvacet roků později je pospojoval do
jednoho celku nazvaného Kafe a cigára (ve středu 16. července
ve 20.25 vysílá ČT 2) a pro dosažení celovečerní metráže
dotočil ještě další epizody. Z oněch původních jsme kdysi
viděli dva – v jednom se Roberto Benigni a Steven Wright
představí coby dva podřadní baviči Roberto a Steven, v druhém
si sami sebe zahráli Iggy Pop a Tom Waits, shodně – ve zjevně
mystifikační nadsázce – podezíraví a navzájem žárliví na svou
popularitu.
Dlužno doplnit, že i v nově pořízených skečích Jarmusch
dodržuje původní poetiku, jsou rovněž černobílé, založené na
nečekané pointě rozplývající se do ztracena. Vystoupit se
uvolili i umělci, s nimiž dosud režisér nespolupracoval,
například Cate Blanchettová, která se zhostila dokonce
dvojrole, spatříme též Alfreda Molinu, Steve Coogana nebo
Billa Murraye. Jména postav často odpovídají jejich
představitelům, v některých případech herci ztvárňují „jako“
sami sebe, byť v ironické stylizaci či přímo mystifikaci.
 Alfred
Molina si pozve namyšleného a odtažitého Coogana, aby se
svěřil s úžasným objevem: vypátral, že jsou vzdálení příbuzní.
Bill Murray se odreagovává v převlečení za číšníka,
Blanchettová hraje slavnou herečku Cate a současně její
smolařskou sestřenku Shelby, které se na chvíli setkají
v salónku jednoho přepychového hotelu. Blanchettová postihuje
rozdíly i v držení těla; zatímco Cate je distingovaná,
uhlazená každým svým gestem i usměvavou mluvou, Shelby se
v křesle rozvaluje, zhrublý hlas je místy kvikavý, bez vnitřní
kontroly ze sebe vyráží shluky skřeků.
Konstrukce jednotlivých povídek je různá, spoléhá na drobné
hádky, hartusení a trapasy, pokaždé je přítomna určitá
plachost, která zabraňuje účinnějšímu sblížení
rozmlouvajících. Rozhovory se často točí kolem škodlivosti
kávy a nikotinu, často jsou vedeny s parodickou nadsázkou.
Téměř všechny Jarmuschovy mikropříběhy se odehrávají
v podřadných podnicích se zašpiněnými stolky i zdmi, s kávou
leckdy natolik nevábnou, že hrdinům nezbude nic jiného, než si
vsugerovat, že po troškách pijí slastné šampaňské. Společným
rysem historek je dojemné vykreslení nejrůznějších outsiderů,
ať již si zakládají na věhlasu nebo jsou naopak zcela
anonymní.
Jan Jaroš, filmový publicista
Foto archiv |
