|
|
Jackie Brownová si zachraňuje život
 Americký
režisér Quentin Tarantino si získal pověst tvůrce, jenž hýří
morbidním cynismem a ve vraždění vidí podnikání jako kterékoli
jiné – i v něm se může dařit či nedařit, jak prokázal dnes již
kultovním hitem Pulp Fiction. Ve svém třetím filmu Jackie
Brownová (v pondělí 4. srpna ve 21.45 uvádí Nova) jako by
učinil úkrok stranou: svůj výbušný rukopis zmírnil a pokud to
lze, vyhýbá se šokujícím výstřednostem.
Opět natočil kriminální příběh. Hrdinkou je stárnoucí letuška
(hraje ji Pam Grierová), která z Mexika pašuje peníze pro
samolibého obchodníka se zbraněmi. Jenže ji stáhne vír
policejních nástrah i různorodých majetnických tužeb, takže
žena – s pomocí sympatického Maxe (Robert Forster) – musí
vynaložit hodně důvtipou, aby se vyhnula hrozící záhubě. Vztah
obou osamělých hrdinů zůstává platonický, vydrží zatěžkávací
zkoušky v podobě nejrůznějších projevů ustavičně dotírajícího
zločinu.
Mohla by překvapit výrazová umírněnost, s jakou je celý film
natočen, důraz na dlouhé dialogické výměny, které zastiňují
akční prvky. Oceníme však dovednost, s jakou Tarantino
portrétuje jednotlivé postavy (a i na omezené ploše dokáže
postihnout jejich rozhodující rysy), jak nakládá se žánrovými
stereotypy, s divákovým očekáváním. Záměrně některé situace
pointuje odlišně, než bychom očekávali, hledá nečekaná
rozuzlení.
Hudební znalci ocení promyšlenou dramaturgii použitých
písniček, mezi nimiž převažují starší soulové skladby. Ovšem
délka filmu dosahující dvou a půl hodiny je přemrštěná, tok
vyprávění se zbytečně zpomaluje.
Tarantino získal pro svůj film známé osobnosti. Kromě již
zmíněných vzpomeňme ještě Samuela L. Jacksona v roli ješitného
gangstera, v menších úlohách poznáme Roberta De Nira, Michaela
Keatona či Bridget Fondovou. Podobně jako u Woodyho Allena si
herci možná budou považovat za čest přijmout i u Tarantina byť
jen epizodní výstup, často ovšem mistrný: třeba De Nirův
padoušský nešika nemůže totiž ve chvíli nejpotřebnější nalézt
volné místo pro zaparkování...
Recenzenti sice po premiéře snímku Jackie Brownová nejásali
nadšením, ale vesměs projevovali značné pochopení i pro jeho
případné slabosti. V časovém odstupu však vstoupil mezi
legendy. Mnozí ho považují za nejcitlivější, nejpomalejší,
formálně nejkonvenčnější (totiž lineárně vyprávěný), a tudíž
nejdospělejší Tarantinův film.
Jan Jaroš, filmový publicista |
