|
|
 Ivan
Kraus, spisovatel
Pohádkové sumy
Nejdůležitější informací jsou dnes čísla.
Stačí nahlédnout do novin, abychom se o tom přesvědčili.
Boris Becker (29) navštívil večírek na počest Claudie
Schifferové (40), (95-62-92).
Listuju novinami a dozvídám se, že Madona (50, 88-76-87, 5
milionů dolarů ročně) tančila s podnikatelem Brownem (54, 9
milionů ročně) a že se v diskotéce také objevil Arnold
Schwarzenegger (61, 15 milionů dolarů za film).
V tu chvíli si uvědomuju, jak neuvěřitelný vývoj prodělala
informace a jak úžasně se zrychlila komunikace. Víme, kolik je
komu let, jaké má kdo rozměry, a máme také rychle přehled o
majetkových poměrech těch, kteří jsou dnes pro společnost
vzorem. Těch, jejichž věk je nízký a příjem naopak vysoký. Dík
tomu se dnešní mladý člověk dozví o svých vzorech vše, co
potřebuje k tomu, aby se pokusil je co nejrychleji napodobit.
Dobře informovaný dnešní mladý muž má šanci stát se včas
milionářem a dívka, která na sebe trochu dbá, zkusí být top
modelkou.
Také televize nezůstává pozadu za tiskem. Každý den lze vidět
nějakou detektivní sérii. Scénáristé myslí na mladé diváky a
pracují rovněž s čísly. Každé přepadení banky, každý lup je
pečlivě vyčíslen.
V seriálech ze společnosti jde zase o obyčejné petrolejářské
rodiny a průmyslníky, kteří se vypracovali, nebo o jejich
potomky, kteří se připravují na dědictví a už od ranného mládí
myslí na svou budoucnost. Jsou většinou tak zodpovědní, že
neztrácejí čas v nějakém zbytečném zaměstnání a raději
navštěvují advokáty.
Je samozřejmé, že i já jdu s dobou.
Když už jsem neměl to štěstí, abych prožil mládí v tak moderní
době, a strávil jsem spoustu let v naprosté nevědomosti a
dezorientaci a ztratil tolik času v nerozumné víře ve
zdlouhavou a trpělivou práci, rozhodl jsem se, že budu dbát na
to, aby alespoň naše vnučka nezaostala ve vývoji.
Proto jí vyprávím pohádky. Nenudím však děcko starými a
nudnými příběhy, které v rychlé době počítačů a laserů nemají
už co říci. Upravím příběhy tak, aby odpovídaly době.
Posadím si děvčátko na klín a dám se do vyprávění.
Začnu třeba takhle:
„Byl jednou jeden král – 65let, obrat 300 milionů dolarů...“
Holčička ztichne a ani nedutá.
„A ten král poslal svého syna do světa pro zlaté jablko – 30
uncí, 99 karátů...
„Kolik stojí dnes unce?“ přeruší mne to zvídavé dítě, jemuž už
nic důležitého neunikne.
Nahlédnu do novin, ověřím poslední kurz zlata a dám ji přesnou
informaci: „456 dolarů.“
Holčička nadšeně zatleská.
Potom pohádku, pokud se v ní nevyskytují důležitá čísla,
obvykle trochu zestručním. Nemíním dítě rozhodně nudit tak
nezajímavými detaily, jako je mrtvá a živá voda nebo
sedmimílové boty, když je nám v době antibiotik a tryskových
letadel oběma jasné, že princ žádnou vodu nepotřeboval a že
nechodil pěšky.
Nejvíc se holčička těší vždy na tu část vyprávění, kdy se
princ vrátí s jablkem domů.
V tu chvíli mne přeruší a zeptá se znovu, jaká byla cena
zlata. Je to bystré děvče a postřehne, že princ byl dlouho ve
světě a za tu dobu se kurz jistě změnil.
Řeknu jí tedy novou hodnotu unce a pak přijde to nejlepší:
počítáme spolu cenu zlatého jablka. Protože je dítě ještě
malé, dávám si vždy velký pozor, aby zlato během princovy
nepřítomnosti v žádném případě nekleslo. Nezapomínám na ty
mladé muže, které museli z burzy odvézt do nemocnice, protože
utrpěli šok, když poprvé za svou kariéru zažili pokles akcií.
Ne, na takové věci, na bankroty a zkrachované fondy má děvče
ještě dost času.
Zatím mu vyprávím pohádky s optimistickým koncem, jak to má
být.
A protože nejdůležitější jsou dnes sumy, a to pohádkové, těší
se holčička nejvíc na konec vyprávění, na okamžik kdy princ
dostane od krále odměnu. Polovinu království.
„Padesát procent?“ vykřikne radostně.
Jakmile přikývnu, zaraduje se. Ví, že spolu budeme odhadovat
hodnotu celého území, a běží honem pro kalkulačku.
Často si ještě v postýlce opakuje výslednou sumu, až do
chvíle, než usne.
Kdykoli se ze spánku usmívá, vím, že má za sebou den bohatý na
zážitky a že jsem udělal něco pro její budoucnost. |
