Číslo 32 / 2008.

V TOMTO ČÍSLE:.
Rozhovor s klavíristou.
Liborem Nováčkem.



 

 

 

 


 



Dva vznešené příbuzné – Arcitu a Palamona – hrají Vojtěch Dyk a Jan HájekRůžový džíp a žalářníkova dcera

V úterý 5. srpna si budou moci posluchači ČRo 3 – Vltava poslechnout v cyklu Divadlo Svět povídání anglisty Martina Hilského o vůbec poslední hře Williama Shakespeara Dva vznešení příbuzní. Dramatik ji napsal na přelomu let 1613–1614 spolu se svým kolegou Johnem Fletcherem. Protože se ale teatrologové velmi dlouho přeli o Shakespearově podílu na jejím vzniku a někteří jej i popírali, do všeobecně uznávaného kánonu dramatikova díla se hra dostala až ve 20. století. Do češtiny byla poprvé přeložena před několika málo lety právě Martinem Hilským a letos v červnu se dočkala své české premiéry ve Stavovském divadle.

Studie Martina Hilského a Pavla Drábka, jež jsou publikovány spolu s textem Dvou vznešených příbuzných v programu vydaném Národním divadlem, poutavě rozkrývají původ a pletivo motivů hry. Inscenace, kterou sledujeme na scéně, ale již tak působivá není. Prudké mísení tragiky a komiky stejně jako prolínání žánru „masky“, ve kterém převažuje podívaná a rituál, s žánrem rytířské romance oslabují dramatické napětí. Postmoderní režijní koncepce Ivana Rajmonta pak ambivalentní vyznění hry a nesourodost jejích prvků ještě podtrhuje.

Základní rámec příběhu – příprava svatby athénského knížete Thesea (David Matásek) s královnou Amazonek Hyppolitou (Lucie Žáčková) – je travestován jako stereotypně se opakující „vjezdy“ tohoto páru a jejich družiny na scénu. Mocenská smetánka s manýrami bulvárních hvězd pokaždé přijíždí na růžovém džípu upevněném na točně. K těmto „bohům na mašině“, pro něž je zábavou zasahovat do života obyčejných smrtelníků, náleží i Hyppolitina sestra Emilie (Pavla Beretová). Do ní se zblázní „dva vznešení příbuzní“. A právě osud těchto dvou přátel, rytířů Palamona (Jan Hájek) a Arcita (Vojtěch Dyk), jejich účast v bojích proti Theseovi, žalářování, útěk z vězení a vzájemné znepřátelení kvůli Emilii tvoří dramatické jádro hry. V něm se vyskytuje také nejpozoruhodnější postava této tragikomedie – žalářníkova dcera. Má rozsáhlejší part než Ofélie v Hamletovi, ale stejný osud: kvůli nevyslyšené lásce k Palamonovi, kterému pomohla k útěku z vězení, přijde o rozum. Magdalena Borová ztvárnila tuto roli způsobem, jenž má šanci přetrvat v paměti diváku déle než celá inscenace.

Bronislav Pražan


  Jak to vidí Ivan Kraus                                     Chlápci v pozadí                                      Srpen s Jiřinou Bohdalovou