|
|
 O
umírání a smrti s nadějí
„Co jste vy, byli jsme i my. Co jsme my, budete i vy,“ takto –
bez okolků – dovede promluvit starý nápis na hřbitovní zdi.
Naši předkové byli se smrtí často konfrontováni a byli vůči ní
i vůči okolnostem, které ji provázejí, jaksi odolnější. My
jsme se v tomto ohledu velmi změnili.
Obrovský pokrok a rozvoj medicíny prodloužil lidský život, ale
zároveň umírání a smrt institucionalizoval. Závěr života se
z domova a z rodiny přesunul do rukou odborníků v nemocnicích.
Většina našich blízkých umírá bez naší přítomnosti a dokud
smrt nezaklepe na naše vlastní dveře, vlastně s ní samotnou
máme pramálo kontaktu a zkušeností. Postupně se ukazuje, že
oproti předchozím generacím se s odchodem našich blízkých i
s vlastní smrtelností dnes srovnáváme mnohem hůř.
O tom všem bude řeč v dalším díle rozhlasových dokumentů
z pravidelného sobotního podvečerního cyklu Českého rozhlasu 2
– Praha Dobrá vůle s názvem O smrti s nadějí (sobota 16.
srpna, ČRo 2 – Praha, 17.30). Posluchačům se představí pražský
domácí hospic Cesta domů, který pomáhá těm, kdo se rozhodli
zůstat se svými blízkými až do úplného konce. Vrací umírající
z nemocničních zařízení do rodinného kruhu a bere na svá bedra
řadu praktických starostí, které jsou s tímto rozhodnutím
spojeny, aby klienti i poslední den svého života prožili
důstojně a v rámci daných možností naplno. Domácí hospic Cesta
domů už takto podpořil na pět set pražských rodin, věnuje se
osvětové a vzdělávací činnosti a také pozůstalým, kteří
potřebují prožít svůj zármutek a najít sílu pokračovat dál.
Lenka Svobodová, redaktorka ČRo 6 |
