|
|
 Trienále:
sex, hry a video
S podobnými mamutími přehlídkami aktuálního umění, jakou chce
být i nynější Trienále ve Veletržním paláci, bývá potíž.
Neznamenají totiž pro samo umění naději, stvrzují spíše
soudobý hodnotový chaos. Stejně tak nepřinášejí jasnozřivá
poselství o stavu světa, a když, tak namnoze reflektovaná jen
skrze ego autorů. Prezidentem International Triennale of
Contemporary Art je Milan Knížák, hlavním kurátorem Tomáš
Vlček. Trienále se podle nich pokouší souvisle mapovat nové
projevy umění, které se v mnoha směrech odlišují od dosud
vládnoucích konvencí modernismu a postmodernismu.
 Do
středu zájmu kurátorů se dostaly především hluboké změny
podoby a povahy výtvarného umění současnosti, projevy, které
berou v úvahu jeho pomíjivost a novou roli ve společnosti.
Trienále však ve svém celku trpí nadměrným množstvím děl,
významovým zbytněním dokládajícím jednu z nastolených premis,
že totiž „umění zabíjí umění“. Expozice se rozkládá na ploše
12 000 metrů čtverečních v několika patrech Veletržního paláce
a představuje díla zhruba dvou stovek tvůrců reprezentujících
nejen svět výtvarného umění, ale i hudby, divadla, videa,
filmu, literatury, fotografie a architektury. Soch a maleb zde
nalezneme poskrovnu, závěsných obrazů ještě méně. Největší díl
času návštěvníky tradičně připraví všudypřítomná videa, ta
nejdelší téměř hodinová, nezaznamenal jsem však jediného
návštěvníka, který by byl ochoten sledovat kterékoli z nich až
do konce. Jinak se zde setkáme především s objekty,
prostorovými i zvukovými instalacemi, záznamy performancí, ale
třeba také s kresbami, doplněnými filozofujícími sentencemi.
Dobrého řemesla je k vidění pomálu. Pozornost se snaží upoutat
spíše bochník chleba pokrytý připínáčky či psí bouda
elektronicky ozvučená rozhovorem s Billem Clintonem.
Nesnesitelnou lehkost infantilní hravosti střídají banálně
prvoplánové reflexe sexu, brutality a zvrácenosti.
V rámci Trienále se představuje i mezinárodní retrospektiva
kinetického umění Pohyb jako poselství, která zahrnuje i český
přínos tomuto výtvarnému směru soustředěného na pohyb, světlo
a čas. Po mém soudu právě tato pocta kinetismu (zahrnujícímu
v sobě i prvky op artu a konceptualismu) tvoří svou výrazovou
konzistencí protiváhu jinak dosti konfuznímu myšlenkovému
světu Trienále. Posuďte sami, čas k návštěvě máte do 19. září…
Jaroslav Vanča, scénárista a výtvarný kritik |
