|
|
Makakus Jendus, Jelenogolem a další milí
Dvě desetiletí po svém debutu Dosudby vydává nepřehlédnutelná
osobnost střední básnické generace, letos padesátiletý Lubor
Kasal svou sedmou básnickou sbírku – Orangutan v továrně
(nakladatelství Dybbuk). Je to další z jeho osobitých projekcí
paralelních světů vydobývaných z všední reality
prostřednictvím bohaté imaginace. Proč orangutan? Nejde jen o
vyvolání mýtické figury básníkovy dětské fantazie, jak stojí
v úvodním textu sbírky. Kasalem nastolená polarita
„lidské–zvířecí“ nabízí také jeden z možných klíčů
k dešifrování smyslu jednotlivých jevů, epizod, setkání i
střetů, milostných, ale i vyměšovacích aktů, jak se nahrnují
v dennodenním „procesu žití“.
Pochopitelně – a tady se básník nejsilněji hlásí ke svým
předchozím opusům – nechybí kasalovský obraz divadla světa,
z jehož kulis do našich životů vcházejí všelijací Sigismundi
Bombardírové, Makakus Jendus, Jelenogolem, milimetrový
prezident Máslav Prťaus, ale i trpaslík Cykrt, vedoucí
podnikových obrů, Velká matka Krysa, pan Rajče a celý
quasibiblický rodokmen od praotce Grandgousiera po „pani
v pilinách“, která „vyrodila orangutana“. Je to poezie
rouhavá, detabuizující a přímo programově kořeněná svérázným
jazykovým koloritem, kde slova jako „prdec“, „slizník“ nebo
„řiťopich“ nesekundují v básních jen jako náhodně či naschvál
přizvaní sémantičtí spoluhráči.
Pikareskní lyrismus, tak bych pojmenoval Kasalovy motivické
skrumáže, v nichž se modelově vyjevují tyto jakoby reportážně
komentované reflexe. Básník nedisponuje žádnou uměle
naordinovanou estetickou imunitou vůči tomu, čemu je vystaven
v podivném továrním řádu životních směn. Bytostná zabydlenost
v doménách jazyka, prokutávání jeho spodních vrstev a hutná
šťavnatost verbálních spojení znovu i v této poslední sbírce
dotvrzují, že u Lubora Kasala jde o strhující nekonečný příběh
kreativity, kultivující se – jak lze demonstrovat sbírku po
sbírce – po celé dvacetiletí básníkovy přítomností v českém
poezii.
Mirek Kovářík, recitátor a publicista |
