|
|
 Jiřina
Šiklová, socioložka
Dovolit si nemuset na dovolenou
Často se mne lidé ptají, kam pojedu na dovolenou. Když
odpovím, že letos nenavštívím ani Mallorku, ani norské fjordy
a že budu jenom na chalupě, kam za mnou občas přijedou děti,
vnuci a přátelé, dívají se na mne skoro se soucitem. „Je to
těžké, viď, jsi v penzi!“ Pravda, jsem sice v penzi, ale na
pobyt na Jadranu bych ještě měla. Ale i kdyby byl mým
partnerem Bill Gates nebo kdybych vyhrála pobyt na Korsice,
preferovala bych tu chalupu, tedy prostředí, které dobře znám,
kde není co nového objevovat, ale kde můžu jen intenzivně
vnímat již dávno poznané.
Slovo dovolená je odvozeno od slovesa „dovoliti si“. Dovolit
si mohu přepych, dobrodružství, ale také třeba jen přerušení
běžného, všedního běhu života, tedy stereotypního, mnohdy více
než rok dokola opakovaného životního stylu.
Na počátku devadesátých let jsme všichni chtěli poznat to, co
bylo většině nepřístupné, objevit cizinu, projít si místa, o
kterých jsme do té doby jen četli a snili. Později se dovolená
v zahraničí – pokud možno přepychová a nákladná – stala
symbolem našeho ekonomického úspěchu, jakousi legitimací změny
životního stylu. Proto byly tak důležité amatérské fotografie,
na kterých jsme se vrhali do zpěněných vln moře a pózovali
před katedrálou v Miláně. Cílem nebylo jen poznání, usilovali
jsme i o to, abychom sobě a svému okolí prokázali, že jsme
ochotni utratit za luxus velké peníze.
Možná si to ne každý z nás přizná, ale já jsem přesvědčena, že
odpočinek takové cestování nepřináší. Musíme se adaptovat na
změněné podnebí a jinou stravu. Ani ty opěvované památky,
k nimž zpravidla dorazíme popoháněni průvodcem, nejsou
většinou tak krásné jako záběry týchž staveb na propagačním
filmu, který nám ukazovali v cestovní kanceláři.
Jenže na veškerý stres, nervozitu při balení či dohadování se
o programu pobytu rázem zapomeneme, když o těch dnech v
zahraničí po návratu domů vyprávíme – zvykli jsme si, že z
našich dovolenkových pobytů prezentujeme jen to kladné.
Většina sousedů a kamarádů už navíc destinace, které jsme
navštívili, dobře zná. Místo vyprávění o báječném koupání v
moři je tak spíše zajímá, kde že se nám rozbil ten zámek u
kufru a proč nám prodavač na místním tržišti místo prádelní
šňůry na sušení plavek opakovaně nabízel šálu a kravatu.
Jet, či nejet na dovolenou do zahraničí? Zadlužit se, abychom
si mohli dovolit totéž, co absolvovali jiní? Jak z toho
dilematu ven? Jednoduše – stačí si uvědomit, co děláme jen
proto, abychom sami sobě dokázali, že jsme na úrovni, a jaké
jsou ve skutečnosti naše hodnoty, co nás opravdu těší. Teprve
v okamžiku, kdy si to ujasníme, můžeme vyrazit do ciziny, ale
také si můžeme dovolit zůstat doma a vzhlížet do větví dubu,
který desítky let známe, který každým rokem opadá a znovu se
zazelená a který nás každopádně přečká. I to je nám totiž
dovoleno. |
