Jak se žije v rodině knihkupce v Kábulu

Norská novinářka Asne Seierstadová (1970) pracovala jako válečná zpravodajka na Balkáně, v Afghánistánu a v Iráku. Několik měsíců od listopadu 2001 strávila v rodině vzdělaného kábulského knihkupce Sultána Chána. O svých zkušenostech napsala knihu s názvem Knihkupec v Kábulu. Vybrané úryvky z ní uvede pořad z prázdninového cyklu stanice Vltava Pokračování za pět minut v pátek 29. srpna ve 20 hodin.

Prach už polykají jenom při hřeVe vzdělaností a kulturním rozhledem ne příliš typické afghánské rodině byla Seierstadová hostem, ale cítila se dle svých slov jako doma. „Užili jsme si spoustu legrace, ale zároveň jsem nikdy nebyla na nikoho tak naštvaná jako v rodině Chánových, nikdy jsem se nehádala jako tam,“ píše autorka. Vše se řídilo pokyny Sultána. Kdyby kterýkoli ze členů širokého společenství neposlechl, čekal by jej trest.

Na „ženu ze Západu“ pohlíželi ostatní jako na dvoupohlavní bytost. Při oddělených slavnostech, kdy muži a ženy stolovali zvlášť, byla jediná, kdo se mohl pohybovat volně mezi oběma místnostmi. Nemusela se podřizovat striktním pravidlům vztahujícím se na oblečení afghánských žen, přesto používala burku, často z bezpečnostních důvodů. Postavy v burce nechávají lupiči na nehlídaných cestách obvykle na pokoji.

Seierstadová absolvovala jako „neviditelný“ poutník pouť do Mazáre Šarífu, cestu do Pešávaru, lov na příslušníky Al Kajdá, nakupovala na tržišti, navštívila lázně, účastnila se svatby i předsvatebních příprav, dostala se do školy, na ministerstvo školství, na policii i do vězení.

Vybrané kapitoly knihy zachycují zážitky prvního jara po pádu Tálibánu. Je to vyprávění o lidech, kteří se ze sebe snažili setřást zimu a vrhnout se do života, i o těch, kteří mají pocit, že jejich osudem bude i nadále „polykat prach“.

Vladimíra Bezdíčková, redaktorka ČRo 3 –Vltava


  Jak to vidí Věra Nosková                S biedermaierem za štěstím               Ve světě Čech Čecha vždycky hledá