|
|
 Prostota
i magičnost
„Všichni sedí průsvitní u stolu / A vidí jeden druhému hvězdu
v srdci“ – tak znějí vstupní verše Večeře na Kosově poli Vaska
Popy (1922–1991). Naposledy u nás vyšly jeho básně, uhrančivě
spojující prostotu lidové poezie se surrealistickou
magičností, v roce 1971. Už se zdálo, že v Česku bude největší
srbský básník 20. století zapomenut. Až teď – nakladatelství
Havran vydalo Vlčí stín, antologii přinášející v překladech
Luďka Kubišty a Ireny Wenigové průřez jeho celoživotním dílem.
Čtěte! Bude vás provázet „Kosova píseň na rozloučenou“.
Bronislav Pražan
 Hovory
o filmu
„Nechci pracovat dlouho do noci. Chci se dostat včas domů,
abych se v klidu mohl najíst, hrát na klarinet, vidět se s
dětmi... Rád bych natočil nezapomenutelný film, ale za
předpokladu, že nebudu muset rušit rezervaci na večeři v
restauraci.“ A taky hraní s jazzovou kapelou, dodávám. Na
knize Erika Laxe Woody Allen: Hovory o filmu (1971–2007) není
vlastně nejzajímavější samotné povídání o filmařském řemesle,
ale příležitost blíže poznat jednoho z nejpracovitějších,
nejinteligentnějších a také nejskromnějších umělců.
Milan Pokorný |
