|
|
 Jan
Halas, publicista
Co mi chybí na Vltavě
Zjišťuji, že mi jako důchodci na Vysočině nestačí objímání
stromů. Asi ten utěšený kraj působí nejen na politické giganty
ve výslužbě, ale i na prosté penzisty. Stále se totiž
v myšlenkách i prostřednictvím radiopřijímače vracím na „místo
činu“, tedy do rozhlasu, kde jsem celý život pracoval. Sem tam
připravím i nějaký pořad, hlavně však poslouchám novinky,
které vznikly už za mé nepřítomnosti. Většinou spokojeně
vrním, občas mi ale něco chybí. Právě o tom bych chtěl
v krátkosti napsat.
Tak například literární cyklus. To je žánr vysloveně
rozhlasový, který lze připravovat neobyčejně živou formou a
vůbec mi není jasné, proč byl před lety z vysílacího schematu
stažen. Jen namátkou připomínám cyklus Rudolfa Matyse Semper
viva nebo cykly Proti a pro, případně Z Čech až na konec
světa. Na tyto živé a nesmírně zajímavé pořady usedá v archívu
prach, další by mohly vznikat.
Na stanici Vltava vysloveně chybí samostatná řada četeb na
pokračování z literatury faktu. Tato literární oblast (zejména
tematicky zaměřená na historii 20. století) má stále se
rozšiřující čtenářskou obec, byla by tedy i posluchačsky
vděčná. V cyklu Osudy sice občas zazní četba z memoárů
zajímavých osobností, ale to je málo. Je třeba neustále
připomínat naše nedávné dějiny, nostalgiků, tvrdících, že za
Hitlera byl pořádek a za komančů se žilo klidně a levně, nějak
neubývá. Přitom velké procento mezi nimi tvoří mladí lidé,
kteří si nic nepamatují. Je jasné, že skromňoučký IQ těmto
hudralům nedovoluje poslouchat Vltavu, těm chytřejším však
může takový poslech rozšířit zásobu protiargumentů.
Ve stávající řadě četeb na pokračování by mne občas potěšila
kvalitní detektivka. To je žánr pro rozhlasové vysílání přímo
šitý. Četba tohoto žánru není žádná ostuda, dobře napsaný
kriminální příběh do literatury rozhodně patří. Na tomto poli
však rozhlas poněkud ustrnul, když stále jen tančí kolem
základního kamene – jistě půvabného, ale poněkud naivního
Sherlocka Holmese. Občas lze zaslechnout otce Browna, komisaře
Maigreta nebo Elleryho Queena, je toho však žalostně málo.
Jsem si vědom toho, že příprava detektivky jako četby na
pokračování je přetěžký úkol. Téměř žádná kniha se v rozhlase
nečte celá a dobrý autor tohoto žánru roztrousí na všech
stránkách knihy drobné stopy, které vedou k dopadení
pachatele. Tyto náznaky, zakryté do falešných stop, nelze
vypustit. Zkušený autor rozhlasových četeb si však s tímto
problémem poradí.
Naprosto ideálním rozhlasovým žánrem je sci-fi. Zejména
v dramatizovaných formách lze totiž využít všechna zvuková
kouzla, kterých je rozhlas schopen. Zelení mužíčci z vesmíru,
kteří na obrazovce nebo na plátně působí poněkud směšně, mohou
ve své rozhlasové podobě vyvolávat na tělech posluchačů
nefalšovanou husí kůži a problémy s časem a prostorem má
rozhlas dávno vyřešeny.
Bylo by toho jistě víc, ale prostor pro tento článek je také
dávno vyřešen. Tak snad někdy příště. |
