|
|
 O
svobodě a zodpovědnosti
Když před lety začala vysílat Nova, podařil se jejímu
tehdejšímu všemocnému Železnému řediteli Vladimírovi husarský
kousek: během chvíle vsugeroval české veřejnosti – včetně
šéfů České televize – scestnou představu, že komerční televize
je konkurencí televize veřejnoprávní. Ve skutečnosti osvobodil
vpád komerce a bulváru Českou televizi od povinnosti být
televizí pro všechny. Výdělečnou péči o masového diváka, která
chtě nechtě vždy zavání rizikem podbízení se vkusu štamgastů
hospod nižších cenových kategorií, definitivně převzaly
komerční kanály a „osvobozená“ Česká televize napříště mohla
(a měla!) plnit své zadání veřejné služby.
Nestranné zpravodajství, nebulvární publicistika, původní
dramatická a dokumentární tvorba, sportovní přenosy,
alternativní zábava, vysílání pro kulturní a všechny ostatní
menšiny – to jsou namátkou vybrané oblasti, ve kterých hraje
nezastupitelnou roli Česká televize. Přesněji řečeno: dosud
hrála. Nastávající digitalizace pozemního vysílání změní
panující status quo ještě zásadněji, než někdejší pád
veřejnoprávního monopolu. Příští odliv zájmu diváků o její
vysílání se už zdaleka nebude týkat jen pověstných „nováků“.
Znásobení žánrově specializovaných kanálů, které brzy dosáhnou
i na diváky bez přístupu k satelitnímu vysílání a mimo dosah
kabelových sítí, nabídne alternativu i těm, pro které
příslovečné „sledování dvojky“ není společenskou frází, ale
potřebou.
Až dosud se konkurenční televizní boj odehrával pouze ve
virtuálním světě médií a v hlavách některých tvůrců z České
televize, kteří dodnes občas nesmyslně vyrážejí na výpravy do
království pokleslé komerce. Ode dneška se bude bojovat i na
dosud svrchovaně veřejnoprávním poli. Jedinými relevantními
zbraněmi, které mohou České televizi zachovat právo na
existenci, jsou profesionalita, kvalita, nápaditost a
originalita programu. Prostá definice konstatuje, že
veřejnoprávní televize nemá utrácet peníze za nic z toho, co
na odpovídající úrovni a v nutné kvalitě poskytují divákům
televize soukromé. Sledovat, jak si Jiří Janeček a spol. v
nové situaci povedou, bude minimálně napínavé. Jejich
zodpovědnost za svěřené peníze koncesionářů a svoboda diváků
vybírat si z bohatší nabídky, jsou dvě strany jedné mince.
Zatím to žel Bohu vypadá, že v České televizi vrhli veškeré
své síly na osvětu technické stránky digitalizace. Reklamní
kampaň, kterou aktuálně spustili ve vysílání, však svou
otravnou úporností připomíná spíš varování před katastrofickou
povodní. Možná právem.
Jan Svačina, publicista
|
