|
|
 Polštář,
který pije krev mladé ženy
Je to někdy pořádná nuda žít v časech, kdy rozum úspěšně mýtí
vše nadpřirozené a tajemné. Pro cokoliv máme vysvětlení,
skutečnost je jasná jak facka. S únikovou cestou pro ty, kteří
občas zatouží po vzrušení a nebojí se nechat otřást jistotou,
že hlava rozlouskne každou záhadu, přišel brněnský Host. Výbor
fantastických povídek autorů Latinské Ameriky Had, který se
kouše do ocasu je slušnou porcí příběhů, v nichž se zpod
krusty banalit všedního dne dere mocným proudem zázračný svět.
Soubor pětapadesáti textů od sedmačtyřiceti autorů časově
opisuje oblouk od chvíle, kdy se před rovnými sto padesáti
lety Ekvádorec Juan Montalvo podepsal pod vůbec první
hispanoamerickou fantastickou povídku Gaspar Blondin, až ke
spisovatelům současným. Tým překladatelů vedený hispanistkou
Evou Lukavskou nevedla snaha sehnat do jednoho houfu výhradně
autory s visačkou světové proslulosti (vedle jmen jako Julio
Cortázar či Jorge Luis Borges najdeme ve výboru tvůrce, s
nimiž se český čtenář setkává vůbec poprvé) ani záměr důsledně
zmapovat terén fantastické tvorby ve všech zemích Latinské
Ameriky (prim tak hraje především laplatská oblast). V pozadí
události, kterou kniha bezesporu je, byla jednoduchá myšlenka:
prostřednictvím kvalitního čtení – včetně hutné úvodní studie
adresované odborníkům i hloubavým laikům – představit
podivuhodný prostor latinskoamerické fantastické povídky. Na
kontinentu, který dal světové literatuře magický realismus, se
jí už pěkných pár desítek let daří náramně dobře.
Podle teoretiků žánru je přitažlivost fantastického vyprávění
založena na střetu reálného s nadpřirozeným. Nevysvětlitelné a
nepochopitelné člověka vzrušuje, ale zároveň v něm probouzí
neklid, nejistotu, strach. Rozum se dostává do úzkých. Jako
rána palicí působí třeba povídka Péřový polštář, v níž
uruguayský spisovatel Horacio Quiroga líčí příběh tragických
líbánek. Mladá žena upoutaná na lůžko lehkou chřipkou po pár
dnech upadá do bezvědomí, blouzní, nedovolí nikomu, aby se
dotkl její postele, a nakonec umírá. Když mrtvolu vynesou,
služka v úžasu zjistí, že v peří uvnitř podezřele ztěžklého
polštáře, který měla mrtvá pod hlavou, žije „odporný živočich,
živá a vazká koule, příšera“, která během pěti dnů a nocí
vysála z nemocné všechnu krev.
Zajímalo by mě, kolik asi čtenářů při večerním natřásání
polštáře ho teď jako já také důkladně prohlédne a opatrně
prohmatá.
René Kočík |
