 Rudolf
Křesťan,
fejetonista
Jste elitní?
Ve vysílaných rozhlasových a televizních zprávách slýchám
stále častěji o někom elitním. Například o elitních
policistech. Čím se takový policista asi liší od těch
ostatních? Dokáže přesněji střílet a obratněji zaklapnout
pouta? Má na kalhotách lépe vyžehlené puky? Obdobně tápu i při
poslechu informací o příslušnících dalších profesí. Co je
odlišuje od řadových vykonavatelů stejného povolání? Čím si
zasloužili téměř šlechtický predikát „elitní“?
Rozuměl bych tomu, kdyby se například o tom či onom právníkovi
hovořilo jako o úspěšném, zdatném, vynikajícím. Ale elitní? To
je ještě víc. Cosi téměř nadpozemského. Čím převyšuje ty
neelitní? Artikuluje při přednesu obhajoby zřetelněji? Má
geniální paměť, umí pět řečí? Dosáhl svého věhlasu tím, že
úspěšně hájil někoho proslulého? Spočívá jeho výjimečnost ve
výši požadovaného palmáre? V dobré adrese jeho advokátní
kanceláře? Umí při obhajobě gestikulovat rukama výrazněji a
přesvědčivěji než jeho kolegové?
Zcela zvláštní situace nastala před časem, kdy elitní
policisté zatýkali elitního právníka známého kromě jiného tím,
že hájí elitní pachatele.
Kromě jedinců spojených s uvedeným přídavným jménem existují i
taková místa: vybrané restaurace, ba i elitní školky. Podle
serveru Novinky.cz vznikly u nás některé „mateřinky“
s jazykovou výukou, kde rodiče platí za pobyt malého dítěte –
cituji doslova – ročně „od sto tisíc až do tří set tisíc
korun“.
Domnívám se, že takové dítě pak už nemůže jinak než pokračovat
po elitním žebříku dál a výše. Jinak by mu mohli rodiče
vyčítat, že to byly vyhozené peníze a že si kvůli němu
zbytečně odtrhávali kaviár od úst.
Výraz elita je odvozen od latinského slovesa eligere, které
znamená „vybírat, vyvolit“. Ve společenském slova smyslu jde o
skupinu osob, které „v určitém systému či subsystému zaujímají
vedoucí nebo jinou významnou úlohu, a to díky svým
individuálním vlastnostem či sociálnímu postavení“.
V duchovním a intelektuálním slova smyslu nemusí jít (ani by
nemělo jít) o statut podepřený bankovním kontem a mocí, ale
tyto znaky přesto hrají významnou roli.
V roce 1997 byl v naší zemi proveden výzkum, který se snažil
zjistit, které posty jsou obecně pokládány za příznačné pro
vlivnou společenskou elitu. Výsledkem byla pestrá směsice,
která zahrnovala bankéře, členy parlamentu, ministry,
vydavatele a šéfredaktory rozhodujících médií, primátory a
starosty velkých měst, známé umělce, manažery velkých podniků,
přední vědce, reprezentanty armády, představitele vysokých
škol, policie, medicíny a taky hodnostáře církví.
Zmíněné spektrum se možná za uplynulých jedenáct let v něčem
změnilo. Případně rozšířilo. Minimálně o známé sportovce.
Požívají obecný respekt a v případě některých sportů patří i
k vrstvě bohatých. Byť ne až tak majetných jako podnikatel
Petr Kellner, který byl letos zahrnut časopisem Forbes mezi
elitní stovku nejbohatších lidí planety.
Volba termínu „elita“ a „elitní“ je ošidnou záležitostí.
Ponechávám stranou složité názory na takzvanou teorii elit
(provázenou i teorií non-elit), zůstávám jen u osobních výhrad
k mediálnímu používání přídavného jména „elitní“ v souvislosti
s vyvolenými jedinci z některých vyvolených profesí.
Když už tento termín v poslední době vstoupil do jazyka novin,
časopisů, rozhlasu a televize, proč se taky tu a tam nemluví o
nějakém elitním zemědělci? Elitním kominíkovi? Existuje jistě
i nejeden elitní řidič městských autobusů. Věřím, že i mezi
poštovními doručovateli jsou někteří elitní – jako pan Kolbaba
ze známé Čapkovy pohádky, který kráčel křížem krážem, jen aby
doručil psaní zamilované adresátce.
Kdybych i přistoupil na mediální používání výrazu „elitní“,
chtěl bych vědět, jak se dotyčným dostane takového titulu. Na
základě čeho. Slýchám-li ve zprávách poměrně často o elitních
detektivech, pokaždé se tiše tážu, zda to mají taky na
vizitce. Mezi námi: setkali jste se v některé z knih Arthura
Conana Doyla s tím, že by zmíněný autor takhle zdobil
Sherlocka Holmese?
Kdo uděluje dotyčný titul? Nějaká odborná porota? Nebo kdosi
v redakci, kdo termín zvolí? Předpokládám, že nikoliv náhodně,
nýbrž po konzultaci s náležitě elitním poradcem.
Nerad bych, abyste mě pokládali za stoupence rovnostářství,
jemuž nevoní odlišování výkonných od nevýkonných,
vzdělanějších od méně vzdělaných, pracovitých od méně
pracovitých. Jen mě mrzí, že označení „elitní“ jsem nikdy
neslyšel například o nějaké knihovnici (a že takové
existují!). V souvislosti s ostřelovačem však ano.
Jak už to bývá s vlivem médií, často užívané výrazy se
rozplemení jako divocí králíci v Austrálii. Lze proto
očekávat, že záhy se někde objeví inzerát, v němž bude nabízet
své služby elitní proutkař.
Pozoruhodné je, že četnost mediálního používání výrazu
„elitní“ je do značné míry spojována a armádou, policií a
justicí. Elitní jednotky, elitní detektivové, elitní komando,
elitní stíhací piloti, elitní střelci... Že by jen tohle byla
současná elita?
Proto jsem byl nedávno tak vděčný za odvysílanou právu o
výstavě elitních siamských koček. |
