|
|
Genialita a průměrnost v opusu Miloše Formana
Wolfgang Amadeus Mozart byl jistě geniálním skladatelem, avšak
žil natolik výstředně, ba skandálně, že by i dnes zaplňoval
bulvární tiskoviny. Málokdo rozuměl, proč Prozřetelnost
obdařila mimořádným nadáním právě takového lehkomyslníka,
který se vysmíval všem dobrým mravům. Podle mnohých
spisovatelů to nechápal ani italský komponista Salieri,
odedávna provázený podezřením, že Mozarta otrávil, neboť
žárlil na jeho talent a úspěchy.
Tuto koncepci do jisté míry převzal i britský dramatik Peter
Shaffer ve filmu Amadeus, který v sobotu 15. listopadu ve
21.40 opět uvede ČT 1. Salieri zakouší pravé hoře, když si
uvědomí Mozartovy umělecké výšiny, které jsou jemu upřeny.
Salieri není v jeho pojetí nějaký omezenec, pernou prací
dosáhl záviděníhodného postavení i úspěchů, ale právě proto
jej tolik pohoršuje Mozartova lehkomyslnost. Vyčítá Bohu, proč
takovým nadáním obdařil právě přidrzlého floutka, zatímco jemu
dovolil jediné: rozpoznat to.
 Filmového
zpracování se v roce 1984 ujal Miloš Forman, jenž ve
spolupráci s kameramanem Miroslavem Ondříčkem vytvořil jeden
ze svých nejvyzdvihovanějších filmů. Jen Oscarů se na něj
sesypala celá sprška, a to navzdory tomu, že z konečného
sestřihu vypadla řada důležitých výjevů, nejspíš jen proto,
aby divákům nepřipadal film příliš dlouhý. Po letech se
režisér k Amadeovi vrátil, aby doplnil kdysi vyřazené sekvence
– mimo jiné třeba sexuální ponížení Mozartovy ženy Salierim,
které vysvětluje její vyhrocenou nenávist k němu.
I když Salieriho postava (F. Murray Abraham) obsahuje všechnu
bolestnou zahořklost a rozhodně není ploše padoušská,
pozornost na sebe strhává Tom Hulce jako neomalený Mozart. Ani
on není nijak idealizován: sledujeme sobce neuvažujícího o
tom, zda svým chováním někomu neubližuje, soustředí se
výhradně na svou milovanou hudbu.
Shafferova a Formanova vize Mozartova života je zajisté
strhující, avšak někteří historici proti ní protestují,
označují ji za smyšlenou. Podle nich totiž byl Salieri natolik
slavný a uznávaný, že jej Mozart, vnímaný tehdy jako sice
obratný, mimořádně plodný, ale v podstatě druhořadý řemesník,
nemohl ani v nejmenším ohrozit. Teprve později časy jejich
role obrátily: Mozart umírající v zapomnění povstal k životu
věčnému, zatímco tvorbu Salieriho pokryl prach.
Jan Jaroš, filmový publicista |
