|
|
 Vzpomínka
na Martu
Velkorysé archivní DVD Marty Kubišové Příběh vydal Supraphon
ve dnech čtyřicátého výročí okupace Československa
Brežněvovými vojsky. Příhodně načasováno: soubor skoro
čtyřiceti filmových písniček – dnešními slovy videoklipů – je
mimo jiné věrným obrazem ducha druhé poloviny šedesátých let,
v nichž většina největších hitů zpěvačky hořkého hlasu i osudu
vznikla a které definitivnímu konci jedné velké iluze
předcházely.
Marta Kubišová byla tehdy nejpopulárnější českou zpěvačkou a
nepochybně i sexuálním symbolem překotně se obrozující
společnosti. Nebývale svobodně však dýchala i domácí populární
hudba, což je i s odstupem několika desetiletí patrné z písní,
jaké zpěvačce psali Bohuslav Ondráček, Karel Svoboda, Zdeněk
Petr či textaři Jan Schneider, Ivo Fischer a Zdeněk Rytíř.
Svobodova Depeše, Petrův Rezavý svět, Ondráčkova Lampa a
jistěže i Brabcova a Radova Modlitba jsou stále velmi silné
písně, jež navíc dokládají, jak široký měla jejich interpretka
záběr.
Možnosti filmového ztvárnění písničky, které se tenkrát začaly
rýsovat, přidaly hvězdnému statutu Kubišové další rozměr.
Jeden z nejvýraznějších představitelů české filmové nové vlny
Jan Němec byl v té době zpěvaččiným manželem a televizní
recitál Proudy lásku odnesou, který s Kubišovou a
s kameramanem Jiřím Macháněm v roce 1969 natočil jako obrazový
pandán jejího debutového alba Songy a balady dodnes obstojí a
zdaleka nejen proto, že byl pořízen na barevný filmový
materiál.
Pečlivě uspořádaný nosič obsahuje vedle „Proudů“ ještě další
dva Němcem režírované recitály Náhrdelník melancholie (1968) a
Stalo se na podzim (1993) a také více než dvě desítky „klipů“
z let 1963 až 2005. Je to někdy úsměvná podívaná: zvláště
obrázky k německé verzi hitu Golden Kids Hej, pane zajíci
dokládají, že koncem šedesátých let se u nás nedělal jen pop
s „lidskou tváří“. Příběh Marty Kubišové by ale nebyl
kompletní bez vzmachů ani pádů. Osobních i profesních.
Milan Šefl |
