|
|
S „nestydou“ Oskarem si moc neužijeme
Vztahová krize středního věku je zejména pro filmaře pořád
aktuální téma. I Jan Hřebejk se po Medvídkovi vrací
k neuspokojeným čtyřicátníkům, nyní v Nestydovi podle povídek
O manželství a sexu Michala Viewegha.
 „Nestyda“
Oskar vlastně ani nestydatý není. Není ani děvkař, takže
netřeba řešit, co na něm ženy vidí. Spíš to je trochu bezradný
nešťastník, jemuž stačí náhle objevený (po sedmi letech
manželství!) větší nos životní partnerky, aby se mu znelíbila.
Poněkud postpubertální televizní moderátor bez jakékoliv
zodpovědnosti k profesi, rodině či okolí, hledač erotických
vzrušení trpící samovznícením, kdykoliv vidí atraktivní sukni;
posléze podnikatel provozující bezpečný odvoz těch, kteří
nechtějí usednout za volant s promilemi v krvi. Tak se Oskar
prezentuje v seriálu svých eskapád.
Film nezapře, že byl ušit z několika povídek: v podstatě jde o
mozaiku drobných epizod protagonisty (Jiří Macháček),
pospojovaných tu dovedněji, tu horkou jehlou, ale určitě tak,
aby se divák neurazil. Neurazí, ale bavit se taky moc nebude.
Na rozdíl od jiných Hřebejkových filmů – a to i těch, které
provokují nebo naštvou – tento snímek totiž chvílemi až nudí.
Působí jako proud mýdlových bublin pouštěných do prázdna.
Pravda, foukání ovládá režisér se spolehlivou řemeslnou
obratností a některé „bubliny“ se mu zadaří docela pěkné a
barevné, nadnášené i spolehlivými hereckými výkony. Blýskne se
situační nápad, duchaplný dialog. Například když hrdinova
matka (Nina Divíšková) komentuje synovo jednání, nebo když se
Oskar v duchu vrací ke své učitelské minulosti, pere v pračce
želvu atd. A když jeho krásná a chytrá, o čtvrtstoletí starší
milá (Emília Vášáryová) přímo na scéně vtipně reaguje na útok
bulváru o věkovém rozdílu a seznamuje přítele se svými
dospělými syny. Jenže většina situací je jen nahozena, vyšumí
do prázdna, ztratí se v těch dalších. A pokud je autoři
dovedou k pointě, pak zpravidla k té nejlevnější: místo aby
hrdina filmu podle přání partnerky pietně pochoval želvu, hodí
ji do odpadků (což nepřehlédnutelné kontejnery s předstihem
napovědí). Kapr, jenž nehybně leží na vodě břichem vzhůru, ve
finále nadějně odplave do dáli. Proč ne, vždyť také Oskar se
konečně „našel“ – v jímavé vánoční náladě vykouzlené pro
malého synka.
Agáta Pilátová, publicistka |
