|
|
 Rudolf
Křesťan, fejetonista
Ve znamení značky
Vedle prestižní Nobelovy ceny existují i prestižní poznávací
značky na autě.
Například označení 60-00.
Případně 12-24.
Neřku-li trojčení 33-33.
Kdykoliv jsem za nějakým takovým autem jel, vždycky jsem si
říkal, že to musela být sakra náhoda, že na dotyčného vyšlo
zrovna takové pozoruhodné číslo.
Zlí jazykové tvrdí, že v mnoha případech si lidé pomohli
k zajímavým značkám prostřednictvím bakšiše. Je-li to pravda,
musím ocenit, že tuzemští přijímatelé dotyčných úplatků nebyli
aspoň tak lační jako ti v Číně. Tam byla jedna z lákavých
značek udělena v roce 2007 hned dvakrát! Přišlo se na to až po
internetovém zveřejnění snímku, na němž se oba vozy náhodou
potkaly. Jeden i druhý se značkou C 98888. Snímek z Číny jsem
viděl a mohu upřesnit, že to byl zelený Mercedes a bílé BMW.
Nedokáži domyslet, jak by vypadal protokol o případné vzájemné
kolizi zmíněných dvou vozů.
Stálo by za samostatnou studii, proč takové poznávací značky
jsou lákavé a přitažlivé. Významnou roli hraje zřejmě vědomí
jisté výlučnosti. Majitel vozu nám dává na vědomí, že není jen
tak nějakej hejpočkej. Nepočká – doslova. Předjíždí i tam, kde
jiní čekají, až skončí plná čára. Abych nepaušalizoval,
neplatí to o všech držitelích tak či onak zarovnaných čísel.
Ale o některých ano. Podoba takové privilegované značky –
zvláště u silnějších vozů – jako by byla poukázkou na jistou
nadřazenost. Navíc s vědomím jakési prestiže.
Ale co je to vlastně prestiž?
Už sama její definice je vágní. Slovníkově je vyjádřena jako
„významnost, vážnost, důstojnost, věhlas, vliv“. Každý
z uvedených pěti pojmů je specifický a mnohdy si
protiřečí s výrazy, s nimž sídlí pod jednou slovníkovou
střechou. Někdo požívá VÁŽNOSTI, leč nemá žádný VLIV. Jiní
oplývají VĚHLASEM, ale jejich DŮSTOJNOST je pofidérní.
Kdo se však dobral registrační automobilové značky 00-07,
nemusí o prestiži přemýšlet. Každému by mělo být hnedka jasné,
že auto nepatří žádné nule, byť ve značce jsou obsaženy hned
tři vedle sebe.
Věnuji se šmírování pozoruhodných registračních značek už od
počátků svého automobilismu. Jak už to bývá – ze závisti, že
na mě žádná taková nepřipadla. Už před deseti lety jsem si na
toto téma vylil srdce v jedné z vyprávěnek ve své knížce
Pozor, hodný pes! Moje žena Magda tehdy doprovodila text
obrázkem vysmátého chlapíka usazeného na trakaři s poznávací
značkou AA-00-00.
Záliba ve zvláštních číselných konfiguracích na poznávacích
značkách je stejně stará jako automobilismus sám. Novodobě lze
v některých zemích – například ve Velké Británii – vetknout do
značky i své jméno. Je to však spojeno s mastným poplatkem.
Jeden britský vykuk – Dave Parker – se rozhodl zvolit mazaný
způsob. Obrácený. Za pouhých pětadvacet liber si nechal změnit
své jméno na jméno své stávající poznávací značky! Je to
údajně první případ na světě. Nyní se ten pán jmenuje doslova
a do písmene (a do čísla): C 539 FUG.
Výsledku bylo dosaženo: jeho jméno i znění poznávací značky se
kryje. Přišlo ho to o mnoho levněji, než kdyby podle sebe
nechal pojmenovat značku. Jak je nyní oslovován coby pan C 539
FUG, to mi není jasné, ale jisté je, že je pěkné číslo.
V některých zemích je možné si za legální poplatek nechat
vystavit i registrační značku obsahující například jméno psa,
případně kocoura. Eventuálně obou, máte-li v rodině dvě auta.
I u nás existoval návrh, který měl dát průchod podobným
špumprnáglům. Avšak neprošel (zatím?). Možná proti němu byli
úředníci vydávající registrační značky, neboť poplatky za
udělené „espézetky“ by nešly do jejich kapsy.
I tak se zdá, že dotyčné úředníky čekají hubená léta.
Například ve Znojmě byla v loňském roce vyjmuta takzvaně
zajímavá čísla z běžného pořadníku, aby nemohla být předmětem
uplácení. A jaký byl jejich osud? Cituji z prosincového
Týdeníku Znojemsko: „Jednou za čas, v náhodně vybraný den, pak
s těmi značkami vyráží starosta města a tajemník Městského
úřadu na oddělení registru vozidel, kde je rozdělí právě
čekajícím žadatelům. Jediné, co v takovém případě rozhoduje,
zda někdo dostane prominentní značku, je štěstí.“
Nebuďme podezřívaví a ponechme stranou teoretickou možnost, že
i tak by se po vzájemné domluvě dalo onomu štěstí do jisté
míry pomoct. Ale netřeba za každou cenu vidět trávu růst –
natož teď v zimě.
Při telefonickém dotazu na pražském magistrátu jsem se
dověděl, že zlaté časy bočních příjmů vydavatelů registračních
značek údajně už pominuly. Dokonce takříkajíc systémově. Pro
vydávání všech značek bylo totiž nařízeno nezávislé a
neovlivnitelné počítačové pořadí.
Umím si představit, že leckomu bude líto, že se už nelze
dobrat kýžených efektních čísel. Říká-li se, že takové značky
milují i lidé z podsvětí, pak to platí jen o těch
začínajících. Zkušeným mafiánům může být nový systém zcela
putna. Za ideální totiž vždycky prozíravě pokládali
registrační automobilové vizitky nenápadné, všední a co
nejméně koukavé.
Aby poznávací značka jejich prchajícího vozu neuvízla svědkům
v paměti. |
