|
|
 Jaromír
Štětina, senátor a novinář
O ruském plynu a naftařských kavalcích
Ruský plyn k nám teče, případně občas neteče, z povodí
veletoku Ob. To je ta první z velkých sibiřských řek za
Uralem. U osady Berjozovo na břehu řeky vytryskl vůbec první
plyn západní Sibiře. V Berjozovu na letišti mají oprýskanou
desku, z níž jsem si před lety opsal:
„My níže podepsaní: náčelník skupiny Surkov G. D., zástupce
staršího geologa Pastuchovová T. N., vrtmistr Melnikov V. N.,
mechanik Kovtun G. F. a vrtná brigáda ve složení Něžeckij,
Provodinnikov, Jakovlev, Korikov, Jansugin sepsali tento zápis
o tom, že 21. září 1953 ve 21.30 na vrtu R-1, ve chvíli
vytahování nářadí při provrtávání cementace došlo k náhlému
výronu plynu. Z vrtu bylo do výše 200 metrů vyhozeno několik
pětimetrových rour a dláto. Výška plynovodní fontány 45 až 50
metrů.“
Historicky první západosibiřský plyn vytryskl půl roku po
Stalinově smrti, v době, kdy byl geologický průzkum a pokusné
vrty v plné kompetenci GULAGu a podstatná část slavné posádky
vrtu R-1 patřila k vězňům Stalinových koncentráků.
Čtvrt století jsem se toulal po Sibiři a objevoval zrnka
odporu proti kremelské imperiálnosti. Šel jsem po stopách
děkabristů, obdivoval svobodomyslnost a noblesu kněžny Marie
Volkonské, hledal jsem stopy polských povstalců, v Berjozovu
jsem pátral po ztraceném hrobu Alexandra Menšikova. (Menšikov
byl přítel Petra Velikého, první gubernátor v Petrohradě,
kníže, generalissimus ruské armády. Pak vyhnanec – panská
láska po zajících skáče.)
V pralesních srubech tajgových traperů a uprchlých vězňů jsme
se učili tajemstvím ruské duše, s hledači zlata v Magadanu
jsme objevovali zásady války zlatokopů a nacházeli Jacka
Londona na zlatých polích u Bodajbo. Na jenisejských vorech ze
sibiřských sosen, daleko od všech těch selsovětů, komsovětů,
oblsovětů jsme zpívali Krylovy písničky a dychtivě naslouchali
krasnojarským dřevařům, kteří se styděli za eufemismus
bratrská pomoc a nazývali okupaci Československa sovětskou
armádou okupací.
Na naftových a plynových ložiscích jsme nocovali s dělníky
vrtných souprav. Kavalců bylo tak málo, že dělníci uléhali do
postelí zahřátých těly vstávající směny. Možná se taky
jmenovali Jakovlev, Korikov nebo Jansugin. Jeden z nich v době
Brežněvova samoděržaví vyryl do veřejí maringotky nápis: Lépe
být zajatcem SS, než otrokem KPSS (pro mladší: KPSS znamená
Komunistická strana Sovětského svazu). Ruská svobodomyslnost
kvetla v zapadlých sibiřských osadách v době Nikolaje, v době
Stalina i v době, kdy se sovětská říše rozpadala.
Ani mechanik Kovtun, ani vrtmistr Melnikov nemohou za to, že
Moskva dnes Evropě přiškrcuje sibiřský plyn. Léta jsme se
učili oddělovat od sebe politiku sovětských bolševiků,
kremelských vládců a imperiálních generálů a sílu ruské
myšlenky, stolypinovských demokratických tradic a hlasu ruské
kultury. Letos přijede do Prahy ruský ministerský předseda
Putin. Navštíví-li Senát Parlamentu České republiky, odejdu
z budovy. Moje vzpomínky na vrtné dělníky Západosibiřské
nížiny jsou příliš živé. |
