|
|
 Nálady
a náladičky Lemury Lepé
Herečka a zpěvačka Lenka Vychodilová byla už od sedmdesátých
let součástí svébytné komunity pražských autorských divadel,
kterou širší veřejnosti poodhalil celovečerní filmový debut
Tomáše Vorla Pražská pětka. Stejně jako řada jiných umělců z
okruhu Divadla Sklep, baletní jednotky Křeč nebo recitačního
Vpředu však ani Vychodilová nežije pouze ve stínu malých scén
spojených s jejími začátky. Hraje ve filmech, píše scénáře,
září v pořadu televize HBO Na stojáka a pod jménem Lemura Lepá
také koncertuje a natáčí. Na trhu je už druhé sólové album
jejího alter ega Lemura... někdy luzná, jindy hrůzná (vyd.
Noll Records).
„Jemně mě zab, jemně mě zbij, jemně mě zdrap, jemně mě zryj,
jemně mě vař, jemně mě moř, jednu mi vraž, nebo mě zboř,“
odvazuje se Vychodilová hned na úvod nové desky a předesílá,
že základem jejího repertoáru nadále zůstává hravost, vtip,
ironie, smysl pro grotesku i nonsens. Humor se ale na jejím
druhém albu často potýká s vážností, někdy vpravdě smrtelnou.
Stačí si přehrát skladbu, jejíž ladění avizuje už název Až
jednou umřu – Lemura v ní pragmaticky vyjmenovává, co vše má
její partner zařídit ve chvíli, kdy budou její dny sečteny:
„Až umřu, vezmi mou kartu na sporožiro, a vyber co nejvíc, jen
málo, aby tam zbylo. Číslo máš napsaný?“
 Oproti
debutovému albu Výprodej Lemury Lepé (2005) nezní jen idylicky
ani doprovodná kapela čítající muzikanty známé ze sklepáckých
představení: klavíristu Davida Nolla, kytaristu Jiřího
Podzimka a basistu Vladimíra Vytisku. Čas od času se přidají i
bicí Romana Víchy, což ještě zvýrazňuje rockovější rozměr nové
nahrávky. Vychodilová je sice přesvědčivá i s elektrickými
kytarami za zády, ale její hlavní parketou zůstávají písně,
které může jako interpretka s hlubokými hereckými kořeny
patřičně odžít – jako rozmáchlou skladbu Na dně moře ležím z
pera jejího dvorního autora Michala Vícha, etablovaného i v
oblasti filmové a scénické hudby.
Tradice české divadelní písničky a nevázaná poetika kultovního
Sklepa se v osobnosti Lenky Vychodilové nonšalantně propojuje
s atributy solidního šansoniérského řemesla. Její Lemura je
dáma trochu staromódní, vrtošivá, navrch trochu hysterka… Ale
srdce na dlani, o tom žádná.
Milan Šefl |
