|
|
O dospívání v agónii Saddámova režimu
Do neklidných končin mezopotámských se vypravil Bahman Ghobadi
v irácko-iránském snímku Želvy mohou létat (ve čtvrtek 27.
srpna od 23.20 uvede ČT2). Ačkoli film zachycuje agónii
Saddámova režimu, nezobrazuje válečné události – nanejvýš je
připomíná jako cosi vzdáleného. Dějištěm je utečenecký tábor
kdesi na tureckém pomezí, kam se stáhli ti nejbědnější,
pronásledovaní režimem. A hrdiny nejsou dospělí, ve zkratce
vylíčení jako svárliví a věčně žehrající, nýbrž děti, které
si, vedeny charismatickým chlapcem, prosadily samostatnou
existenci. Živí se podnikáním nadmíru nebezpečným: nehledíce
na vlastní zdraví vyhledávají a zneškodňují miny, které pak
prodávají jako cennou kovovou surovinu. Směnit je mohou za
cokoli, třeba i za funkční kulomety...
 Ghobadi,
jenž si napsal i scénář, od prvního okamžiku zaujme mimořádnou
autenticitou reálií, kterou navíc podporuje práce s naprosto
bezprostředními, strhujícími dětskými představiteli, mezi
nimiž nalezneme i řadu dětí doopravdy fyzicky postižených.
Hbitě se belhající nešťastníci, kteří svůj osud přijali jako
nedílnou součást existence, patří mezi nejpůsobivější postavy
v celém filmu. Jistě, vyprahlá, prašná krajina s políčky
pramálo úrodnými, rozbahněná prostranství po dešťových
přívalech, skromné kamenné příbytky i provizorní stany – to
vše zaručuje bezvýhradnou uvěřitelnost. Ovšem teprve vyprávěný
příběh dotváří konečnou výpověď, zprvu snad až rozmarnou,
pozvolna však přibývají zvážnělejší odstíny. Je totiž obtížné
dospívat v podmínkách, kdy nejen důstojnost a zdraví, ale celý
lidský život ztratily jakoukoli hodnotu.
Želvy mohou létat je dílo překvapivě vyzrálé, se sytým, plně
uvěřitelným hereckým ztvárněním. Režisér zvládá komorní scény
i masové výjevy, třeba shromáždění vesničanů na kopci pod
širým nebem při očekávání náletu. I zásluhou kameramana
Shahriara Assadiho vznikla barvitá podívaná, která nehledá ani
falešné atrakce hollywoodského střihu, ani se nevzhlíží ve
výrazovém minimalismu, jak jej známe například z iránských
filmů. Vznikl snímek oslovující i ty diváky, kteří mají o dění
v zapomenutém koutě světa jen malou potuchu. Přináší výpověď
nadčasově platnou, která přesahuje jednu konkrétní zkušenost.
Vyhýbá se ideologickým předpojatostem, i když hořkou ironii
snadno postřehneme například ve výjevu, když americké letadlo
rozhazuje letáky, slibující místním ráj na zemi...
Jan Jaroš, filmový publicista |
