|
|
 Rudolf
Křesťan, fejetonista
Kulišení za kulisami
Nechci dělat z komára velblouda, a to ani z komára jižního
typu, tedy z moskyta. Faktem však je, že kolem tohoto hmyzu se
odehrálo letos na ostrově Srí Lanka cosi kromobyčejného.
Neváhám říct, že význam události dosahuje přinejmenším
velikosti velblouda ze zmíněného rčení. Možná i rozměrů
velevelblouda.
Šéf tamní společnosti na výrobu repelentů se snažil o zvýšení
prodejnosti produkovaného zboží svérázným způsobem. Jeho firma
tajně chovala v několika sudech bodavé krvežíznivé moskyty.
Vše se odehrávalo s předpokladem, že pokoutně vypouštěná hejna
budou nejúčinnějším motivem pro zákaznické rozhodnutí
k zakoupení repelentu. Tedy hlavního výrobního artiklu dotyčné
firmy.
Ostrovní policie se dala do vyšetřování, aby zjistila, kdo
s tím bizarním nápadem přišel. Jisté je, že šéf firmy tomu
člověku neřekl „Jdi se bodnout!“, nýbrž naopak jeho bodavou
marketingovou myšlenku přijal.
Řediteli repelentového podniku za to hrozí podle vyjádření
srílanské kriminální inspektorky Rohany de Silva vězení
v trvání šesti měsíců. Řečeno severočeským zeměpisným názvem –
je to zřejmě tamní komáří výška (trestu).
Závažnost celého případu tkví v tom, že moskyti na dotyčném
ostrově roznášejí vážné infekce včetně horečky dengue. Stejně
alarmující je však samotný princip celé té kulišárny. Tedy
umělé vytváření zájmu o dotyčný výrobek.
Shodou okolností jsem o komáří kauze četl právě v době, kdy se
v naší zemi objevil nový elektronický virus jménem Bredolab.
Útočil na počítače s operačním systémem Windows. Tedy i na ten
můj. Šlo dokonce o větší hrozbu, než jakou představoval o něco
mladší vrtavý computerový červotoč Conficker. Výrobci i
prodejci antivirových programů bili na poplach: kupte si co
nejdřív nejnovější verzi našeho ochranného štítu!
Bezděky jsem si tu obchodní výzvu spojil s komáry chovanými
záměrně v sudu, aby se prodalo víc repelentů. Není tomu
náhodou tak i s antivirovými programy? Nepodílejí se na vzniku
virů někdy záměrně i firmy dodávající ochranu proti nim? Co
když ty elektronické viry taky chovají v nějakém pomyslném
sudu, množí je tam a pak postupně vypouštějí do počítačové
sítě? Když pak firma začne následně úspěšně prodávat ochranu
proti rozesetým vetřelcům, sklízí zisk. Aby byl profit
trvalejší, je zapotřebí vytvářet další nové typy virů, aby
zájem o ochranu proti nim byl trvalý.
Jestliže věhlasný historický trojský kůň byl jen jeden, jeho
současných virových verzí je nepřeberně – je to celé stádo.
Omlouvám se, že jde z mé strany nejspíš nespravedlivé
podezření, ale z obchodního hlediska by mělo logiku. Není to
navíc nic tak nového. Vnucení následné ochrany má svou tradici
z časů americké mafie. Svého času docházelo v Chicagu
plánovaně k přepadům tamních prádelen jen proto, aby úplně
stejná mafie nabídla vzápětí těmto provozovnám svou ochranu.
Poplatkem pak zdaleka nebylo jen bezplatné vyprání, naškrobení
a vyžehlení Al Caponových parádních košil.
Tento princip takzvaného výpalného a „ochrany“ se usídlil i u
nás. Postižení o tom neradi hovoří – a zřejmě vědí proč.
Nechtěl bych však, aby mě postihla paranoia a abych všude
viděl jen kulišení za kulisami. To bych mohl podlehnout i
představě, že farmaceutičtí výrobci séra proti hadímu uštknutí
chovají utajeně a cíleně zmije, které pak rafinovaně
rozmisťují v turisticky frekventovaných oblastech. Je to
samozřejmě nepravděpodobné, ale to ještě neznamená, že
vyloučené. Vždyť stejně nepravděpodobné je, aby hasič zakládal
požáry a posléze se vyznamenával při jejich likvidaci.
Výjimečně se to však může dít, jak dotvrzují novinové zprávy.
V loňském roce byl v Polsku zatčen mladý hasič Pawol Leszek,
který založil několik požárů dokonce jen proto, aby si
opakovanou službou zvýšil příjem. Modelově jde o stejný
princip jako u chovu komárů se záměrem získat profit
z následného prodeje repelentů.
Vyvolání umělé hrozby je vyzkoušenou a osvědčenou fintou
v politice. Včetně té mezinárodní. Není nad to poukazovat na
vnější ohrožení, byť jen pomyslné, a současně se pasovat na
rytíře-zachránce. Zbrojařské firmy jsou v tomto ohledu mistry.
V zájmu výroby dokážou leckdy operovat i s virtuálním
nebezpečím, jen aby produkce dále stoupala.
Když už maluji čerta na zeď, nemohu si odpustit ani domněnku,
že k zájmům rozličných bezpečnostních agentur nepatří, aby
bylo zcela bezpečno. Co by pak hlídaly? Kdyby k jistotě a ke
klidu skutečně došlo, nevylučuji, že by se možná o nějakou tu
vloupačku postaraly samy, aby získaly lukrativní smlouvu
k ochraně dotyčného objektu. V této souvislosti stojí za
povšimnutí, že tu a tam se stává, že přistiženým pachatelem je
černý šerif. Výsledně je to vnímáno pouze jako osobní selhání.
Ale co když ta krádež měla mít jiný, výše naznačený cíl?
Od chvíle, kdy jsem se dověděl, že komáři nemusí létat jen
tak, ale i komerčně účelově, dívám se kolem sebe poněkud
jinak. Ano, připouštím, že možná slyším trávu růst. Když už se
o ní zmiňuji: roste opravdu jen tak? Nejsou za jejím růstem
náhodou skryté zájmy výrobců sekaček? |
