|
|
Mladí visegrádští a Jára Cimrman v Plzni
Cenu ministrů kultury zemí Visegrádu za nejlepší
středoevropský kulturní projekt získal loni Mezinárodní
festival Divadlo, který se každoročně koná v Plzni. Letos se
uskuteční už jeho sedmnáctý ročník a specifický je tím, že
chce postihnout nejpodstatnější změny, jimiž za posledních
dvacet let prošlo divadelní umění zemí visegrádského prostoru.
 Ve
dnech 9. až 17. září nabídne festival svým návštěvníkům přes
dvacet špičkových inscenací, na jejichž vzniku se v posledním
roce podíleli na českých, slovenských, maďarských a polských
scénách především ti režiséři, kteří se začali divadlem
zabývat až po roce 1989. Jednou z mála výjimek je hit naší
uplynulé divadelní sezony – hra České nebe, kterou v Divadle
Járy Cimrmana nastudoval její spoluautor Ladislav Smoljak (hru
jako obvykle napsali spolu se Zdeňkem Svěrákem; jako její
třetí, leč v pořadí první autor je ovšem v programu uváděn sám
Cimrman). Z dalších významných českých inscenací, jež se
v Plzni představí, jmenujme alespoň svého času skandální hru
Viléma Mrštíka Paní Urbanová, kterou ve stylizované nadsázce
režíroval v královéhradeckém Klicperově divadle Martin
Františák, Ibsenovu Hedu Gablerovou v expresivní interpretaci
ostravských herců, s nimiž ji v Národním divadle
moravskoslezském připravil Jan Mikolášek, Snílky Roberta
Musila, které v pražském Divadle Komedie inscenoval Dušan
Pařízek, či operu Richarda Strausse Salome v nastudování Ivana
Paříka a Martina Otavy – tou do festivalového programu
přispěje hostitelské Divadlo J. K. Tyla.
Z inscenací zahraničních předchází vynikající pověst zvláště
Vajdičkovo nastudování klasického díla slovenské literatury
Vše pro národ v nitranském Divadle A. Bagara. Tato Šulajova
dramatizace Timraviny novely nazírá s ironickým odstupem na
slovenský patriotismus. Jedno z nejlepších maďarských divadel,
Katona József Színház, přiváží na festival absurdní thriller
Alexandra Vveděnského Vánoce u Ivanovových v režii Pétera
Gothára. Také Polsko se představí tvorbou mladých režisérů,
kteří si – podobně jako jejich maďarský kolega – již získali
mezinárodní renomé. Inscenace obou jsou z Krakowa. Jan Klata
nastudoval v divadle Narodowy Stary Teatr Aischylovu Oresteiu
a zabývá se v ní soudobým světem politiky a médií. Maciej
Sobociński pak v Teatru Bagatela pojal Shakespearova Othella
jako laboratoř, v níž sleduje genezi zla a ukazuje démony,
kteří převrací i ten nejušlechtilejší úmysl v opak. Věřme, že
se tito démoni neprosadí na konferenci, kterou v rámci
festivalu pořádá Světová asociace kritiků na téma „Dvacet let
poté – proměny divadla a jeho reflexe po roce 1989“.
Bronislav Pražan |
