|
|
 Vladimír Válek,
šéfdirigent Symfonického orchestru Českého rozhlasu
Jak projekt vznikl?
Napadlo mě to už dávno, když jsem hostoval u Lipského
rozhlasového orchestru. Tehdy jsem si řekl – vždyť žijeme
blízko sebe, máme k sobě sotva pár set kilometrů, proč toho
nevyužít a nezorganizovat společnou akci, která by nás
navzájem propojila. Nápad tiše zrál a zásluhou správního
ředitele SOČRu Jana Simona byl letos dotažen do reálné podoby.
Byl bych rád, kdyby se myšlenka ujala. Pro publikum to bude
zajímavé a pro rozhlasová tělesa přínosné, vzájemné
porovnávání úrovně má vždycky smysl. A bude dobře, když o tom
čeští kritici objektivně napíšou.
Přijedou hosté z Německa, Maďarska a Nizozemí. S čím se na
Rozhlasovém podzimu představí Symfonický orchestr Českého
rozhlasu?
Vystoupíme dvakrát: pod vedením Jana Kučery orchestr uvede
skladby Martinů, Nováka a Čajkovského a na závěrečném
koncertě, který řídím já, zazní Šostakovičův houslový koncert
se sólistkou Sophií Jaffé a ve finále Dvořákova Novosvětská
symfonie.
Nehraje se Novosvětská moc často?
Ale to je jen dojem! Říká se sice, že je na programu pořád,
ale všimněte si, hraje se spíš v zahraničí než doma. I my ji
venku hodně uvádíme. A kromě toho se na závěr festivalu hodí.
Jak jste spokojen s uplynulou sezonou?
Byla pestrá a podle mne docela úspěšná. Mám radost, že jsme
vystupovali na Pražském jaru, zahajovali Smetanovu Litomyšl,
hráli na dalších festivalech, například v Českém Krumlově.
A co cesty do světa?
Měli jsme zajímavé zájezdy, například do Rakouska nebo do
Španělska. Tam jsme se vydali letos v lednu – v době, kdy země
prožívala nejhorší zimu za posledních dvacet let, ani letadla
nelétala. Hráli jsme i v Bělehradě, v Záhřebu, v březnu
v Budapešti, v květnu v Soulu. V Jižní Koreji, kterou známe i
z dřívějších zájezdů, připadl termín zrovna na buddhistický a
zároveň státní svátek. Náš galakoncert se konal ve veliké
zahradě plné lidí a zpíval s námi místní dětský sbor. Program
korejských písniček jsme s ním zvlášť nazkoušeli. Udělalo to
na mě velký dojem, děti mě vždycky dojmou. Bohužel zájezd
zasáhla ekonomická krize, několik koncertů bylo zrušeno. Ale
věřím, že se tam ještě podíváme.
Program nové sezony SOČRu je zvlášť bohatý. Kvalitní
dramaturgie, atraktivní hosté – dirigenti i sólisté, prostor
pro mladé talenty...
Snažíme se mít každou sezonu co nejpestřejší, je to naše
základní povinnost k publiku. Máme jen jeden cyklus, nemůžeme
soutěžit třeba s Českou filharmonií v četných tematických
řadách. Zatímco filharmonie si může dovolit třeba zvláštní
cyklus Láska v hudbě nebo něco podobně specifického, my musíme
shrnout všechny styly, oblasti či témata do jednoho cyklu. A
nabídnout v něm zajímavý program i kvalitní hosty. Poslední
dobou máme na významné hostující osobnosti štěstí. Například
Jiřího Bělohlávka, kterého osobně zvu každý rok, se podařilo
loni získat na Mahlera, zaplaťpánbůh to vyšlo.
SOČR dává příležitost mladým dirigentům, třeba Jan Kučera je u
orchestru už několik let dokonce v pracovním poměru.
A prodloužili jsme mu smlouvu. Najdou se jistě konzervativní
hlasy, které namítnou, že ještě nemá dostatek praxe a
zkušeností, ať je získá v některém orchestru mimo Prahu. Ale
já s tím nesouhlasím. Jan Kučera je zkrátka náš.
Rozhlasové symfoniky bude řídit i Marek Štilec, další mladý
dirigent.
Marek je dobrý a velice cílevědomý muzikant, proto jsem si ho
vybral. Já tu nebudu věčně a chtěl bych si vypěstovat nějaké
dirigentské nástupce. Není to vždycky snadné, náš orchestr má
určitá specifika.
V nové sezoně řídíte pět koncertů. Co jste pro sebe vybral?
Především hudbu, kterou mám rád, sedí mi a chci se k ní
vrátit. Letos to bude například Beethovenova Pátá symfonie
nebo Koncert pro klavír a orchestr Bohuslava Martinů. To je
dost těžká skladba a pro mne znamená velmi zajímavé setkání
s mladým klavíristou Ivo Kahánkem. Těším se i na První
symfonii Jeana Sibelia, ke které se vracím po letech. Je to
nádherná muzika, s přibývajícími lety ji mám ještě radeji,
oceňuji její půvab a nostalgii. Je úžasné, jak v ní člověk
slyší sever a jeho fjordy a krásnou, byť nenaplněnou touhu.
Mimochodem sever je vůbec nádherný, mockrát jsem tam nebyl,
ale pokud se mi to povedlo, pokaždé mě okouzlil. Možná i proto
se k Sibeliovi rád vracím.
Agáta Pilátová
Snímky Jarka Šnajberková, archiv
Celý rozhovor najdete v tištěném vydání Týdeníku Rozhlas – na
stáncích od 1. září. |
